Mám blog a nebojím se ho použít!

Prodám kartu do mobilu

2012-02-06T18:36:00.001+01:00

Prodám kartu do mobilu (nové typy NOKIA) Mobile microSDHC Card, 8 GB, SanDisk.
Cena: 150 Kč

Jedná se o nevhodný dárek, který bohužel neseděl do mobilu. Pokud by karta neseděla, dá se vrátit a peníze budou samozřejmě také vráceny.

Pokud máte zájem, piště na e-mail: lijklm@seznam.cz
Díky.

Co všechno ještě dokáže příroda :-) Nádhera.

2011-11-12T12:28:00.001+01:00

http://www.youtube.com/watch?v=fuOL5wry52Y

http://www.youtube.com/watch?v=eakKfY5aHmY&feature=related

Ještě k hymnám

2011-06-18T12:07:00.005+02:00

Jsem fakt hrdá na naši hymnu. Máme tak krásnou melodii, oproti některým pochoďákovým hymnám...
Ale abych ostatním státům nekřivdila, musím sem hodit odkazy i na další, pro mě krásné melodie:

Japonská
http://www.youtube.com/watch?v=dcF6vdYF5ys

Slovenská ;o)
http://www.youtube.com/watch?v=KTxJlUK7tWo&feature=related

Ruská:
http://www.youtube.com/watch?v=kMZfXN1UOpw

Americká:
http://www.youtube.com/watch?v=qNbIY5rDHmI

Kanadská:
http://www.youtube.com/watch?v=DVGelB6rVn0&feature=related

Britská:
http://www.youtube.com/watch?v=tN9EC3Gy6Nk&feature=related

Tak co, líbí se vám taky? 8:-)

Dušínové vymřeli

2011-06-18T12:03:00.002+02:00

Našla jsem fajn stránku, na které si můžete zjistit, kolik existuje v ČR lidí se stejným příjmením, jako máte vy. Taky se tu můžete dozvědět, kolik máme Medardů a Ferenců :-))

http://www.kdejsme.cz/

Izraelská hymna

2011-06-04T12:53:00.007+02:00

Tak toto jsem si neodpustila - co vám připomíná minimálně začátek izraelské hymny? :-D

http://www.youtube.com/watch?v=Lf0d_VUuu0k&feature=related

A jen pro srovnání ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=uI8iTETiSqU

A trochu jsem si o tom přečetla a originál by měl být snad někde tady:
http://www.youtube.com/watch?v=cL0KIozy4mw

Něco píšou taky na wikipedii pod sekcí "Music":
http://en.wikipedia.org/wiki/Hatikvah

Docela zajímavé. A prý že "Kočka leze dírou" mollově. :-D

Fyzmatik píše

2010-11-13T13:00:00.004+01:00

Mezi oblíbené blogy jsem přidala další kousek - Fyzmatik. Píše hlavně o zajímavých objevech a pokusech v oblasti fyziky a elektroniky.
Věřím, že i lidi, které daná problematika příliš nebere, najdou si na jeho stránkách něco, co je zaujme.

http://fyzmatik.pise.cz/#

Přijďte si poslechnout slam a podpořit některého ze svých favoritů

2010-11-11T15:33:00.006+01:00

Kde: Praha - Experimentální prostor NoD Roxy
Kdy: 24. 11. 2010 v 19:00 (19:30)
Za kolik: 100 Kč

Více info na:
http://nod.roxy.cz/program?id=74
a
http://www.slampoetry.cz/index.php/news/183/15/24-11---Praha---regionalni-kolo/d,bezsummary.html
a
http://www.facebook.com/slampoetry?v=wall
a
http://www.nekultura.cz/literatura-komentare/pozvanka-slam-poetry-11-11-nod-roxy.html

Doufám, že se opět pobavím a Vám přeji také příjemnou zábavu ;o)

Na oddech a pobavení

2010-11-07T22:24:00.003+01:00

Máte rádi studentské filmy? Já k nim vždycky tak nějak tíhla. Musím se přiznat, že vážně obdivuju, jak někteří filmoví tvůrci dokážou do několika minut vložit tolik humoru, napětí, ponaučení... Mám je ráda, protože jsou krátké, ale poučné, zajímavé, nebo vtipné.
Našla jsem stránku, kde se můžete pobavit nebo podivit nebo se zamyslet nad několika kousky ;o)

http://noc.nova.cz/rubrika/filmy

Třinec!!! Tuc, tuc, tuc! - 2. část

2010-09-21T09:05:00.015+02:00

Teď bych vám ráda řekla něco o Třinecké mluvě - "Po našimu".
Přijel za mnou do Třince kamarád a povídá:"To je hrůza, šel jsem k pekařovi a chtěl jsem si něco koupit, ale začali na mě mluvit polsky!" Tak jsem mu vysvětlila, že je to "po našimu", ale češtinu zde lidé taky většinou ovládají, i když se můžeme setkat i s lidmi, kteří pracují na městském úřadě a čeština jim opravdu nejde.

Některé zde používané výrazy mohou nenašincům připadat dost směšně. Napíšu teď některé, ale pouze tak, jak je slyším, jelikož psaní v "jazyce" "po našimu" opravdu neovládám :-)
Tak např.:
- Já to neporadím = Už fakt nemůžu, tohle nemusím... (např. "Sněz to, ať se to dojí." "Já už to fakt neporadím.")
- bo = protože
- ten ostatni = ten poslední
- rožki = rohlíky
- robit = dělat
- zrob to čím jak nejlíp = udělej to co nejlépe
Když jsem mluvila se svým klukem, který je z Rožnova, ani mi nepřišlo divné, že mu říkám:"Musím tam být čím jak nejdřív." On mě upozornil, že se říká "co nejdřív". Pak jsem se nad tím zamyslela a přemýšlela jsem, jestli tak mluvím jen já, nebo je to v Třinci normální. A skutečně, používá se tady "čím jak..." místo "co...".
- werk = železárny
- gmina = městský úřad
- džišo, jutro = dneska, zítra
- vtorek, v maju = v úterý, v květnu
- jedemy na targovisko = jedeme na tržiště
- chodž kajsika do... = jdi někam do...
- rušit se = hýbat se (např. "Nierušaj šie!" = "Nehýbej se!" "Nevrť se!" apod.)
- dokučať = otravovat, obtěžovat
- džin dobry = dobrý den
- idemi na pole = jdeme ven (třeba i do obchodu apod.)
- idemi do sklepu = jdeme do obchodu
- krušit, okrušinky = drobit, drobky
- tela roboty = tolik práce
- patyk = klacek
- křak = křoví (Nevytahuj ten patyk z teho křaku! :o))
- ja, ni = ano, ne

apod. Tak co, rozuměli byste aspoň nějakým výrazům? Nejhorší ovšem je, že tady všichni jaksi šišlají, takže i když spoustu výrazů znáte, prostě těm lidem moc nerozumíte. Já se v Třinci nenarodila a mám odsud jen polovinu rodiny, takže doma mluvíme spíš česky. Stejně ale pražáci poznají, že jsem odněkud od Ostravy :-D Ale to bude možná kratkymi zobaky :-D

A na závěr pár fotek pořízených v Třinci a okolí:

Jednou jsme měli modré kaluže a nechápeme, jak se to mohlo stát...

Třinec!!! Tuc, tuc, tuc! - 1. část

2010-09-21T08:34:00.008+02:00

Jelikož už od čtyř let bydlím v Třinci, rozhodla jsem se, že vám o něm něco napíšu. Nebudu si ale hrát na knihu, napíšu vám o Třinci ze svého pohledu.

Třinec je ocelové město uprostřed zelených Beskyd. Pokud ovšem vidíte město např. z vrtulníku, je až neuvěřitelné, jak je zelené.
Mísí se zde několik národností, především Češi, Poláci, Vietnamci, Slováci, Řekové a další skupinou jsou romové. Smíšené obývání Třince a také i okolních měst, jako je např. Český Těšín, vede k častým rozporům mezi obyvateli. Největší problém pak nastává mezi Čechy a Poláky. Může za to historie, kterou ovšem do detailu neznám, ale lze ji vyhledat v kdejaké historické knize.
Poláci jsou zde skutečně velkým problémem. Mají zde školy a většina zastupitelstva se skládá z občanů polské národnosti. Často mají nesmyslné nároky, např. zavádění česko-polských nápisů ulic, vlakových zastávek, obchodů apod. Proč by měly být nápisy dvojjazyčné a druhým jazykem by měla být právě polština? Vždyť je tu i spoustu Slováků a Vietnamců... Navíc, zavádění nových cedulí a nápisů, by město stálo peníze. Proč by se nápisy vlastně měly vůbec zavádět, když všichni těm českým rozumí? Chtějí se snad Poláci jen zviditelnit?

Jak je patrné, českým občanům se toto zavádění skutečně nelíbí a dávají to patřičně najevo, např. zamalováváním polské části nápisů v Českém Těšíně, popř. rozbíjením nápisů na vlakových zastávkách (bohužel nemám fotku, ale pokud se mi ji podaří někde pořídit, přiložím zde průkazný materiál :o)). Naštěstí bylo zavádění česko-polských nápisů v Třinci zamítnuto.

Když přijíždíte vlakem do Třince, říkáte si, že tady byste opravdu bydlet nechtěli, jelikož nádraží se nachází hned u železáren, které jsou největším zaměstnavatelem v Třinci a okolních městech. Skutečně, většina zde žijících lidí pracuje v Třineckých železárnách. Několikrát jsem v nich měla brigádu a řeknu vám, tam bych pracovat nechtěla. Je tam skutečně velké množství prachu a to si ani nedokážu představit, jaké to tam bylo před několika desítkami let, když ještě nebyly zavedeny tak účinné filtry. Stejně se občas něco pokazí, např. se jim ucpou vysoké pece, a to je pak podívaná...

V Třinci se mluví tzv. "Po našimu". Je to řeč mixovaná z jazyku polského, českého, německého a slovenského. Mluví s ním tady všichni. Největší sranda je, že poláci jsou na to hrdí a často to považují za polštinu. Pak to taky tak dopadá. Přijela sem jednou Polská novinářka až někde ze severu polska a zhrozila se, když uviděla nadpis městského úřadu ve Vendryni (nebo v jiné přilehlé vesničce, už to nevím přesně).Nápis prý byl napsán rádoby polsky, ale prostě špatně. V Třinci žijící Poláci si hrají na Poláky, ale ve skutečnosti jimi už nejsou. Je to nejen můj názor.

Děkuji vám za přízeň ;-)

2010-08-26T22:25:00.002+02:00

Ahoj!

Koukám, že i přes mou neaktivitu se zde stále někdo objevuje 8:-)) Nebojte, během záčátku školního roku sem zase něco hodím.

Momentálně malujeme byt a stěhujeme a na internetu jsem jen náhodou.

Takže pro nepracující: Hezký zbytek prázdnin. Pro pracující: Krásný zbytek léta ;-)

Mějte se.

Nestíháte autobus? Street running.

2010-06-07T20:19:00.008+02:00

Street running, nebo taky free style running, free running... existují různé názvy pro tento druh sportu (?).

O co vlastně jde? Nějací hodně gymnasticky a atleticky nadaní týpci si běhají po městech a skáčou všude možně jako opice. :-D

Ne, teď vážně. Jsou hodně dobří. Skáčou ze střechy na střechu, z tyčky zábradlí na tyčku zábradlí, dělají přemety, skoky na rukou, šplhají... Je to něco úžasného. Je skvělé, že se dokážou takhle vymakat, a vůbec, vymakat všechny ty "prvky", jestli se tomu tak dá říct. Nevím, jestli bych chtěla mít kluka, který se něčemu takovému věnuje, protože věci, které někdy tihle street runeři provádějí, jsou vážně, na můj vkus, dost nebezpečné. Buď bych si toho kluka ani nevybrala, nebo bych musela dělat to samé, co on. :-D

Když jsem byla v dubnu v Brně u Rovenky a vyšli jsme si všichni na procházku na Špilberk, lítali kolem nás takoví mladší kluci, kteří po zdech taky skákali jako opice. Pak k nám jeden doskočil, jestli prý bychom mu nedali cigaretku, že ji potřebují na natáčení...

Fakt tyhle kluky a holky obdivuju. Dokonce prý v tomto "sportu" vznikají i závody, ale spoustu lidí, kteří se tomu věnují, tyhle závody odsuzují, protože prý už to není ten pravý free style...

Tak dost keců, tady máte pár ukázek ;o)

http://www.youtube.com/watch?v=YVo146dZrSc&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=ChCr-9oK3QI

Více na youtube.com ;-)

2010-06-06T11:38:00.005+02:00

Ach jo, život je tak nespravedlivý! :-(
Dneska zemřel úžasný herec, režisér, scénárista, učitel, redaktor vystudovaný matematik a fyzik a především tvůrce inteligentního a čistého humoru, pan Ladislav Smoljak. :-(
Ach jo, ach jo, ach jo :-(

http://www.novinky.cz/kultura/202405-zemrel-ladislav-smoljak-jeden-z-otcu-jary-cimrmana.html

Slam poetry v Práglu

2010-04-17T00:43:00.001+02:00

Dne 7. 4. 2010 proběhlo v pražském klubu Rock Café exhibiční vystoupení tzv. slamerů, kteří jsou nejlepší v této disciplíně. Jednalo se totiž z velké části o vítěze z ČR různých ročníků.

Co je to vlastně Slam poetry? Jedná se o jakési improvizační básnění. Je to vlastně soutěž mezi borci, kteří dokáží z hlavy vyplodit kouzelné rýmy, které jsou dále hodnoceny sedmi vybranými diváky.
Pro objasnění zde vkládám video z Youtube, na kterém můžete vidět, dle mého názoru, nejlepšího borce v této disciplíně, kterým je Jakub Foll.
http://www.youtube.com/watch?v=u4GjloYmLNQ

Pokud by se někdo chtěl dozvědět více o Slam poetry, stačí zadat www.slampoetry.cz a dále se přes různé odkazy doklikáte ke spoustě informacím. Slam poetry probíhá samozřejmě v celosvětovém měřítku, čehož si můžete povšimnout, pokud do hledáčku na Youtube zadáte heslo "slam poetry". Nutno ještě podotknout, že verše by měly být podávány tak, aby pobavily, popř. velmi zaujaly posluchače/diváky, takže žádná nuda to rozhodně není a určitě stojí zato si na nějaké takové vystoupení alespoň jednou zajít.

Ale teď zpět ke středečnímu vystoupení. Na takovémto živém slam-vystoupení jsem byla poprvé, ale Slam poetry už jsem trochu znala právě z Youtube.com a dalších stránek, stejně tak i jednotlivé slamery.

V prvním kole, dle mého názoru, zazářil nejvíce Jakub Foll, který ovšem toto kolo nevyhrál. Před dalším kolem jsem se rozhodla, že chci výsledek určitě ovlivnit, jelikož na Jakuba nikdo nemá :-D a tak jsem se přihlásila, jako dobrovolnice, o hlasovací lístky. Když ale začala zkouška před druhým kolem, musela jsem své hlasovací lístky předat někomu o tři řady dopředu, protože jsem prý seděla moc vzadu a organizátoři na ta čísla neviděli... :-/
Ve druhém kole už silně zazářilo mnohem více soutěžících, za zmínku stojí určitě i Bohdan Bláhovec, René Jahoda a dáma českého slamu - Masha. Bohužel nedorazil Jan Jílek, ale ten byl nahrazen někým jiným (ovšem Jan Jílek je nenahraditelný...). Největším překvapením byla určitě dobrovolná účast v soutěži jedné z divaček - Moniky. Monika mezi slamery určitě zapadala a rozhodně si neudělala žádnou ostudu. Pravděpodobně počítala s možností účasti v soutěži, a proto si doma už něco připravila.

Proč ale nejvíc obdivuju Jakuba Folla? Nevím, jestli je to pravda, ale Kuba na mě působí tak, že ty verše vážně vymýšlí zfleku, prostě online :-D a o tom je ten pravý slam. Na některých jiných soutěžících šlo poznat, že verše, nebo dokonce i celé celky :) mají předpřipravené. Vítěz, který si ve středu odnesl láhev dobrého pití, měl v Brně skoro stejné vystoupení, jako tady v Praze. Kdežto Jakub Foll prostě improvizuje, vymýšlí na místě, a to chce vážně obdiv. Je to borec! :-) ...který bohužel skončil na třetím místě.

Hledala jsem na Youtube středeční vystoupení, ale vypadá to, že to buď nikdo nenahrál, nebo neumím hledat, nebo to prostě ještě nehodil na net. :-)

Takže Jakube, držím ti palce!!! :-))

EMO - oslava menstruačního cyklu!

2010-04-16T23:42:00.001+02:00

Tak si tak jednou, jako každý měsíc, sedím na záchodě a přemýšlím. Je mi vážně blbě, všechno mě bolí a nejradši bych se někam spláchla.

Moje kukula musí bohužel snášet mé výkyvy nálad, které se projevují především častým pláčem a silnými emocionálními výstupy, dá-li se to tak říct.

Víte, mnohé ženy to jistě znají. Vytékají z vás šílená množství krve a z bolesti putující po celém těle už před sebou vidíte jen pruhy...

A tak mě to napadlo. Šmankote, vždyť já jsem snad EMO! V téhle době se projevuju jako EMO! Mám rozcuchané vlasy a má rádoby ofina začíná tvořit jakousi patku, nebo co!!! Nééé!

Naštěstí už tento článek píšu několik týdnů po mém rozrušení a jako "EMO-individuum" si rozhodně nepřipadám.

Přirovnání EMO k menstruaci mi příjde docela příhodné, vidím v tom jakousi podobu. Nebyl tento styl náhodou "vynalezen" právě proto, aby oslavil ženskou menstruaci?
:-D Ne, teď vážně. Dost silně o předešlém tvrzení pochybuji, ovšem kousek EMO je asi v každé z nás... ;-)

Óda na bývalého spolubydlícího...

2010-03-17T21:30:00.000+01:00

Jsi jen hovno mezi květinami,
co si myslí: Tahle dá mi...
Vedle tebe žije růže,
marně v tobě vidí muže.

Jsi obyčejné dítě,
co rádo slyší:"Chci tě!"
Prý elita národa...
...jen existenční nehoda...

Jsi elitní hovno,
nic ti není rovno.
Pan doktor je hravý,
však porušuje mravy.

Sto přívlastků hoven
je ti možné dát,
za každý ten přívlastek
budeš velmi rád.

Já nechci tvojí palicí
dál urážet stolici.
Pravá lidská krása
není jenom z masa.

Tvé slovo je - zrada.
Rád ukazuješ záda.
A pod tíhou hada
krásná růže zvadá.

Náhoda nebo vyšší moc?

2010-03-07T00:14:00.009+01:00

Čím je dáno, že existujeme? Čím je dáno, že kolem létají ptáci, běhají zvířata, rostou stromy? Čím je dáno, že naše Země "žije"?

Velkou roli hrají interakce, které existují, aniž bychom přesně věděli kde nebo kdy vznikly. Díky těmto interakcím se mohou spojovat dohromady atomy, ale i elektrony s protony a protony s neutrony a... Spojením atomů vznikají molekuly, makromolekuly... Dále budiž organismus. :-)

Během studia molekulární biologie jsem měla možnost zhlédnout video s názvem Body Code (Drew Berry, 2003), které názorně zobrazuje, jak to v nás, s velkou pravděpodobností, funguje.
Toto úžasné video je ke zhlédnutí i volnému stažení na stránkách
http://wehi.edu.au/education/wehi-tv/

Nebojte se kliknout na odkaz, zhlédnutí videa stojí za to. ;o) Chtěla jsem zde video nahrát, ale se svými 104 MB to nějak nešlo. :-( Mám totiž náladový externí HDD, který se odpojí, kdy se mu zachce, a zrovna, když jsem už asi hodinu video nahrávala, odpojil se. >:-( Ale věřím, že zvědavost některých čtenářů nedovolí zůstat nad tak úžasným videem lhostejný, ostatně, jsme jen lidé a naše touha po poznání je exponenciální. :-D Když se něco dovíme, musíme o tom vědět ještě mnohem víc. ;-)

Když jsem video viděla poprvé, byla jsem ohromená. :o) Měla jsem z něj pocit, jakoby každý protein žil. Je to dáno tím, že proteiny ve videu působí tak, jako kdyby symbioticky spolupracovali, stejně jako žijí v symbióze např. strom a houba.
Všechno se děje na základě interakcí (slabých - Van der Waalsovských a dalších, a silných - elektrostatických apod.) a je vážně záhadou, jak tyto interakce mohly dát vzniku tak dokonale sehraného systému, jakým je organismus.

Jsem zastáncem "náhody", ovšem určitě je spoustu lidí (i v mém okolí), kteří v náhodné sestavení nevěří. Často se jedná o zastánce teorie "stvořitele" - něco/někdo nás stvořil, není možná tak dokonalá náhoda. A vůbec, kde se vzaly ony síly, které to všechno drží dohromady?

Jaký je váš názor?

Stále ještě zaneprázdněná - Snažme se nezcvoknout, bude hůř!

2010-02-12T21:56:00.006+01:00

Ano, je to tak, přátelé, stále mě svazuje pouto školní, stále jsem vytěžována nesmyslným paměťovým šprtáním... Víte, molekulární biologie je krásná, ale kdo ví, proč se musíme učit naspaměť, že zrovna Rec1 protein dělá tamto a RecA ono a RS proteiny jsou na ono a... blbost. V tomhle ohromném světě je toliko proteinů a pokud s nimi člověk vyloženě nepracuje, je velmi malá šance, že si jejich názvy bude pamatovat...
Pro ty, kteří se ještě šprtají jako já, i pro ty, kteří se chtějí zasmát, ušklíbnout, pochechtnout, propuknout v dusivý smích, nebo si poklepat na čelo, vkládám zde odkaz na jednu "píseň" jistého chlapce :)), kterýžto se zviditelňuje velmi zajímavým a hlavně osobitým způsobem.
Klip mi pustil můj kluk, abych se nezcvokla :-D Příjemný poslech.

http://www.youtube.com/watch?v=LH5ay10RTGY

P.S.: Omlouvám se, že některým mým věrným čtenářům nepíšu komentáře, brzy to napravím. Neznamená to, že bych si nečetla vaše příspěvky ;)

Paradox zkouškového období aneb kdopak by se piva bál

2010-01-25T21:54:00.006+01:00

Čím víc je mozek zahlcován novými a novými informacemi, tím víc odmítá spolupráci. A to ani nemluvím o celém těle, které by, ze záhadných důvodů, pořád jen spalo.

Funguje to tak alespoň u mě... bohužel.
Proto hodně štěstí všem zkoušeným!

Někteří by si to zasloužili!

2010-01-15T11:40:00.004+01:00

Četla jsem článek, ve kterém se popisuje týrání mužů ženami. Článek mě samozřejmě nenechal chladnou, jelikož ze zkušeností, které pozoruju ve svém okolí, docházím k závěru, že někteří muži, by si to vážně zasloužili. A to kolem sebe nemám ty, kteří svou ženu bijí a psychicky týrají (i když tento jev taky občas u některých jedinců pozoruju...)
Vkládám zde proto příspěvek do diskuze, který jsem ke článku vložila.

Někteří by si to zasloužili!

Myslím, že kdyby byli muži věrní, pomáhali by v domácnosti a řešili by některé problémy, které často musí ženy vyřešit za oba, neměly by ženy důvod muže týrat.
Naopak, až někdy zírám, jak jsou některé ženy příliš hodné. Mám např. spolubydlící, která je, řekla bych, ideálem pro muže: Je krásná, má dlouhé černé vlasy až po pas, výborně a ráda vaří pro druhé, ráda šije, uklízí, je usměvavá a inteligentní, budoucí lékařka. Její přítel je lékař. Někdy se až divím, jací lidé mohou dostat titul MUDr. Jeho názor je takový, že on je elitou národa, velmi si o sobě myslí, chodí do posilovny, ale je lenivý zajít si pro džus do kuchyně (spolubydlící po velké hádce pro džus nakonec stejně dojde, aby měla pokoj), kritizuje veškerou činnost své přítelkyně (mé spolubydlící) a to včetně jídla (neoprávněně!).
Od doby, kdy jsou ti dva mí spolubydlící ve vedlejším pokoji, zažívám pravou Itálii. Hádky jsou na denním pořádku. Z hádek ustupuje vždy ona, aby měla pokoj. Často se potřebuje jako medička učit, ale nemůže, protože on ji neustále něčím otravuje. Často ji ztrapňuje před druhými, dokonce jí dal pohlavek v obchodě. Ona ho za to vždycky jen seřve a řekne mu, ať se to neopakuje, a on se jen škodolibě pousměje. Někdy mám pocit, že se bojí, aby nebyla lepší, než on (což ona je). Před Vánocemi má spolubydlící zjistila, že je jí ten magor tři roky nevěrný se svou bývalkou a to už je ve tří a půlročním vztahu s mou spolubydlící. Bydlí spolu už druhým rokem.
Ale co je na tom to nejhorší? Po Vánocích je vidím opět spolu. Ona má sice divné pocity, ale je pořád s ním. Taky se toho moc nezměnilo. Jeho věty ve stylu:"Mám hlad, udělej mi něco k jídlu!" jsou normální. A přitom ona je medička, potřebuje se učit... ale má ho ráda, takže to pro něj udělá, smutné.
Moc bych jí přála lepšího chlapa. Kdyby chtěla, každý by jí padl k nohám, kdyby na něj jen mrkla. Jejího momentálního bych klidně týrala, až by z toho pošel! Prostě, ne všechny ženy muže týrají, i když by se to asi i hodilo. A jak jsem řekla na začátku, muži si za to mohou sami tím, jak se k ženám chovají. Trocha týrání by některým neuškodila.

Nechci jim do vztahu moc kecat, ale když vidím, jak je někomu křivděno, cuká mi ruka, ne-li noha. Toho kreténa vážně nesnáším a když tu nevěru tenkrát zjistila, řekla jsem jí o tom své a ještě dlouho jsem věřila, že se s ním konečně rozejde. Po Vánocích to byl vážně šok.
Jak má člověk někomu pomoci, když ten, který pomoc potřebuje, ji ani nechce? Proč je svět nespravedlivý? Mám chuť mu ukopnout hlavu. Ten magor chodí na kickbox, tak by to byl pěkný zápas karate vs kickbox. :)

2010-01-10T14:26:00.001+01:00

Taká hustá sněžba!!! :-D

Nemám Facebook, ale...

2009-12-14T23:55:00.005+01:00

Nemám sice Facebook, ale do záložek Mozilly si ukládám profily známých lidí, jen ze zvědavosti, kolik bych měla na facebooku přátel. :-)
Fascinující mi ovšem příjde to, kolik lidí se mezi sebou zná a já je znám taky a vůbec jsem netušila, že se mezi sebou znají. Spolužačka z průmky, bydlící v Ostravě, zná lidi od nás a přes ně jsem se proklikala přes ValMez až do Rožnova k mým známým. Je to neuvěřitelné...
Zapřísahala jsem se, že si nepořídím ICQ, Skype, Facebook, ani jiné podobné internetové lákače, ale jen ze zvědavosti by mě zajímalo, kolik lidí bych takto propojila, kdybych si je všechny přidala mezi své přátelé.
Několik zdrojů uvádí, že kdyby se na světě každé dvojici lidí přiřadilo číslo, udávající nejmenší počet lidí, přes který se znají, výsledek by byl šest až sedm lidí!!! Tento výsledek prý udává několik zdrojů a je to vážně neuvěřitelné! =D

Na co asi myslí ten čtvrtý? =D

2009-12-02T22:09:00.002+01:00

Zaujal mě název jednoho článku, který se týká umělého vypěstování tkáně penisu. Klikla jsem na odkaz a dostala jsem záchvat smíchu :-D :-D :-D
Ta fotka mě vážně dostala :-D :-D :-D
Doufám, že se taky zasmějete :o)

Kolejní život - příhody na pokračování 5 :)

2009-11-29T13:10:00.000+01:00

Neodpustila jsem si sem nedat tuto fotku:

Pořídila jsem ji na buňce svého kamaráda, který tvrdí, že to není jeho práce :)

Musím tak nějak celkově pochválit studentský život. Nejde jenom o pařby, chlastání a šrocení se. Jde o celkovou pohodu a svobodu v čase. Vědečtí pracovníci taky často nemají pevnou pracovní dobu. Víte, osobně si nedokážu představit tu každodenní rutinu. Vstávat brzo ráno v ten samý čas, jít do práce, makat a pak se zase vracet domů, popř. si jít někam zacvičit, jako zpestření. Možná je to lepší, než pracovat na směny, ale i tak mě to docela děsí. Asi se tomu ale nevyhnu. :( Na brigádách jsem pracovala na směny a mluvila jsem s lidma, kteří takto pracují třeba i dvacet let. Já je TAK obdivuju. Asi bych se zcvokla. Chci studovat co nejdéle to jen půjde!!! Omlouvám se všem platičům daní, ale vy jste přece mohli studovat taky. Chápu, že v době komunistů to nebylo zrovna lehké. Mám v rodině pár lidí, kterým to komunisté pěkně komplikovali kvůli strejdovi, který s rodinou zdrhnul do USA... ale nakonec to zvládli a jsou to inženýři. Myslím, že pokud to má člověk v hlavě tak nějak v pořáku, spravedlnost se ukáže.

Myslím, že v dnešní době může mít vysokou školu skoro každý. Podmínky konání zkoušek jsou mnohem mírnější, než to bylo kdysi. A tvrdí to i mnozí profesoři u nás na fakultě. Prostě stát si nás hezky rozmazluje a umožňuje nám studovat. :)

Říkám "Studujte, dokud můžete. Studentský život je nádherný a nezapomenutelný." Někdo by mohl namítnout: A kdo bude makat rukama? Tuto otázku jsem slyšela často, když jsem chválila studentský život před pracujícími kamarády a známými. Mluvila jsem o tom se známým dospělým vysokoškolákem, otcem dvou dospělých dětí, a ten na to odpověděl takto: "Ukrajinci." Kruté, ale proč ne? Nechci tady vypadat nějak rasisticky, ale oni peníze potřebují. No, nechci to tady moc rozebírat.

Někteří lidé taky namítají, že studium je drahé a rodina nemá na to, aby utáhla studenta. Odpověď zní: Ano, studium je drahé, ale mám spoustu kamarádů, kteří si při studiu vydělávají brigádama, nebo už dokonce pracují, třeba na půl úvazku, nebo dokonce na plný úvazek. V tomto případě už je ale asi vhodnější studovat tzv. na dálku. Taky to někteří mí kámoši nemají doma lehké, co se týká peněz, ale jsou tady, v Praze, Moraváci. Žijí skromně, ale proč ne? Vždyť jde o studium a vědomosti. Dále, vysoké školy poskytují studentům ubytovací stipendium, které je pro běžné studenty okolo 700 Kč/ měs., pro studenty ze sociálních rodin pak mnohem vyšší. Takže při nejlacinější ceně kolejí v Praze (1500 Kč/ měs.), to docela ujde (akorát se člověk na pokoji mačká s dalšíma čtyřma lidma... ale pokud chce levně studovat, proč ne? Na kolejích existují studovny, kde mají studenti klid a můžou se učit). Navíc, pokud je student opravdu šikovný, může dostat stipendium za vynikající studijní výsledky, které na některých školách činí až 20 000 Kč (myslím v Brně). Pokud je pak student starší, má už určité zkušenosti a pracuje na nějakém projektu, může zkusit zažádat o grant, do kterého může zahrnout i cesty do zahraničí apod.

No a teď se do mě klidně pusťte, abych mohla hájit bohémský studentský život. :o)

Kolejní život - příhody na pokračování 4 :)

2009-11-25T21:10:00.000+01:00

Nyní pokračuju s příhodami z kolejí, které se týkají vrátných. Minule jsem vyprávěla o paní vrátné na koleji Švehlova. Teď bych vám ráda popsala situaci, kterou jsem zažila na koleji Vltava s jedním, ne zrovna příjemným vrátným.

Tento vrátný je, díky své nepříjemné povaze, známý nejen mezi studenty, ale i mezi ostatními vrátnými. Vždy, když k němu nějaký student jde, musí se psychicky připravit na to, že pan vrátný si neodpustí nějakou poznámku.

Kolej Vltava je docela luxusní. Pokud si někdo z vás bude v Praze vybírat kolej, Jižní Město určiě doporučuju. Nenechte se odradit vzdáleností. Pokud je někdo zvyklý dojíždět do školy vlakem, jako já na střední, tento fakt - vzdálenost a trvání cesty do školy - pro něj nebude překážkou. :) Lákadlem bude určitě výborná studentská hospoda Blanice, ve které se i vaří a to za studentské ceny. Čeho si vážně cením, je levné praní. V jiných kolejích zaplatíte 10Kč/ hod. Na Jižním Městě 10 Kč/ 3 hod. a každá další započatá hodina 10 Kč navíc. Prací cyklus jednoho bežného praní (tj. bavlna, 40 °C, 700 otáček/ min.) trvá přibližně dvě hodiny.

A tak jsem tak jednou prala dvě pračky, tj. čtyři hodiny. Dorazím k vrátnici a hlásím:"Dobrý večer, přináším klíč od pračky a ráda bych zaplatila." Onen vrátný:"No ale to máte dlouho...", já:"Cože? Jak dlouho?", vrátný:"No nemáte toho tolik prát!", já:"Ale to byly jen dvě pračky, já za to nemůžu, že jedna pračka pere dvě hodiny...", stále jsem nějak nechápala, o co mu jde. Vrátný:"Ale za to já taky nemůžu! Prostě to máte čtyři hodiny a bude to za 20 Kč!!!", já:"No klidně...". Samozřejmě jsem počítala s tím, že zaplatím dvacetikačku, ale on očividně předpokládal, že se s ním budu chtít přít a těch deset korun navíc mu dám jen přes svou mrtvolu, nebo co... :)) Někdy není dobré předpokládat u druhých hned to špatné...

Wohnout - Vrátnej :-))

Druhý sen ze dvou

2009-11-22T10:05:00.003+01:00

Další sen už nebyl tak jasný a tak dlouhý. Vím jen, že jsem byla se svou babičkou a ještě několika lidmi v normálním paneláku, jaké běžně můžete vidět např. v Ostravě, Bohumíně, Praze... Zvláštní ale bylo, že panelák stál uprostřed pole, nebo louky. Z jedné strany toho pole byl plot, z druhé les.
S babičkou jsme si řekly, že se projdeme a podíváme se, jak to vypadá za plotem. Když jsme vycházely z hlavního vchodu paneláku, všimly jsme si jen několika pracovníků, kteří tam na paneláku něco opravovali. Jeden stál na malém kovovém žebříku, který byl opřený o stěnu, ještě před vchodem do paneláku. Pravděpodobně se jednalo o elektrikáře, protože se hrabal ve světle. Byl to takový ten obyčejný panelákový vchod, ke kterému vedou schody. Po vstupu do skleněných dveří často následuje jakási předchodba, kde jsou poštovní schránky nájemníků. Pak následují další skleněné dveře... určitě to znáte. Ale je to nepodstatné. :)
Tak jsme tedy s babičkou vyšly podél plotu. Když jsme byly od paneláku asi padesát metrů, chtěla jsem se podívat za plot, obyčejný drátěný plot. Vůbec netuším, proč jsem se nepodívala už předtím. Koukla jsem tam a oslepilo mě světlo slunce, které bylo jaksi za mlhou. Koukla jsem tedy na druhou stranu louky, k lesu, který se táhl naproti plotu.
Náhle jsem spatřila bílou, velmi chlupatou postavu. Byl to Yeti. Díval se pořád na nás a pak se za námi rozeběhnul. Běžel po čtyřech a vypadal jako medvěd, který utíká pro kořist. Daly jsme se s babičkou na útěk. Nikdy bych neřekla, že babička dokáže tak rychle běhat. :) Vběhly jsme do předvchodu paneláku a křičely na dělníky, ať utečou dovnitř do domu. Tomu, co stál na žebříku, řekla babička, ať vyleze co nejvýš. Řekla jsem, že je to blbost a ať rychle sleze a běží do domu s námi.
Pak se sen rozplynul. Už si nic nepamatuju. Je to vážně zvláštní. Většinou se mi zdají sny, které nějakým způsobem souvisí s tím, co normálně prožívám během dne. Ale o Yetim jsem poslední dobou ani nepřemýšlela.

První sen ze dvou

2009-11-21T10:32:00.006+01:00

Tuto noc se mi zdály dva hrozné sny.
První začíná na jakési školní akci, kde jsou promísení mí spolužáci ze střední, z výšky a kamarádi. Akce se koná u lesa, kde na jeho kraji rozkládá se mírně nazelenalé jezero. V něm probíhají závody, které spočívají ve výdrži pod vodou bez dýchacího přístroje. Závodníci se potápějí do poměrně hlubokého jezera jednotlivě. Každý je jinak vybaven. Někdo se potápí v plavkách, někdo v neoprénu. Např. má kamrádka Jaruška, která miluje vodu, se potápí v neoprénu. Pod vodou vydržela velmi dlouho a její výkon byl náležitě odměněn silným potleskem diváků. Pak přijela spolužačka za střední. Šla se taky potápět a vydržela pod vodou mnohem déle, než všichni ostatní. Nějak jsem tušila, že musela podvádět a měla sebou dýchací přístroj.
Náhle někdo začal křičet. Podívala jsem se směrem, odkud jsem slyšela křik a spatřila jsem něco, co jsem v životě neviděla. Byla to zelená vysoká příšera na tenkých nohách s hubeným tělem, záda mírně ohnutá. Jeho hlavu bych mohla připodobnit snad k lidské hlavě, která má ovšem cyklistickou přílbu, která se vzadu aerodynamicky zašpičaťuje. Ale ještě to není přesné. Její oči vypadaly skoro jako dva červené knoflíky s bělmem. Možná svým orámováním trochu připomínaly oči slepice. Celkově postavou příšera připomínala mimozemšťana z filmu Znamení. Příšera nás začala honit.
Náhle nastal ve snu zlom a ocitla jsem se na Bítově, na chalupě, kde každoročně jezdíme o letních prázdninách. Stále jsem si ve snu uvědomovala, že nás honí příšera. Byla tam se mnou nějaká neznámá holka. Řekla jsem jí, že se pokusíme utéct. Ona byla dost nervózní a panikařila. Snažila jsem se ji uklidnit. Řekla jsem, že obejdeme náš barák a pak utečeme přes plot. Okamžitě vyrazila na dvorek a pak běžela brankou přes zahradu. Byla noc a všechno šlo špatně vidět. Hlasitým šeptem jsem na ni volala, ať neutíká, ale ať je opatrná. Neposlechla. Za rohem jsme obě příšeru uviděly a začly jsme utíkat zpátky do domu přes dvorek. Já už byla vevnitř a křičela jsem na ni, ať jde za mnou. Ona strašně zmatkovala a pobíhala tam a zpátky, ale byla ode mě daleko. Neodvážila jsem se ji popadnout a stáhnout dovnitř. Pak jsem ve vrátkách na dvůr spatřila příšeru. Zakřičela jsem znovu na tu holku, ale ona stále jen pobíhala a křičela. Věděla jsem, že když teď nezavřu dveře, dostane nás příšera obě. Zavřela jsem, zamkla a pak jsem jen okýnkem viděla, jak se příšera té holky zmocnila, přimáčkla ji na zeď a držela ji pod krkem. Vypíchla jí svými dlouhými prsty oči a vyrvala srdce z těla...
Bylo to děsné a všechno se odehrálo v několika sekundách. Zamkla jsem všechny možné dveře a běžela do kuchyně. Tam seděli všichni ostatní, včetně mé rodiny. Byla jsem šíleně vyděšená a křičela, že jí ta příšera vypíchla oči a vyrvala srdce z těla. Pořád jsem si tu scénu promítala v hlavě. A pak jsem se probudila.
Dlouho jsem nemohla usnout. Při každém pokusu o zavření očí jsem viděla, jak příšera drží tu holku.
Nakonec jsem usla a zdál se mi další sen.

Kolejní život - příhody na pokračování 3 :)

2009-11-16T14:07:00.000+01:00

A nyní přicházejí na řadu vrátní a vrátné. :) Setkala jsem se se dvěma horšíma, o kterých stojí za to psát. Ostatní byli víceméně milí a někteří i vtipní. Rádi si povídali apod. Vůbec se jim nedivím, když tam pořád sedí v té kukani... a navíc když mají povídavost v povaze... :)

Začnu tedy opět na koleji Švehlova. Celkově je to, dle mého názoru, slušná kolej, líbilo se mi tam, ale kvůli jiným důvodům jsem tam nakonec nezůstala. Ale to odbíhám. V okýnku tam sedí jedna vrátná. Má dlouhé šedé vlasy, sepnuté vždy v copu, a silné kulaté brýle. Může jí být taky něco málo přes padesát. Teď už si nejsem jistá, ale myslím, že dost kouří (pokud si to nepletu s jiným vrátným). Tato paní je vyloženě poctivka a bere svou práci velmi zodpovědně a vážně. U ní neprojde člověk bez toho, aby ukázal kolejenku (obvzláště pak ve večerních hodinách). Sleduje každého pozorně svým orlím zrakem, ovšem ne vždy se na něj může spoléhat, jak doplním později.

Tenkrát jsem ještě s kukulou nebydlela a občas se naskytla příležitost, že by u mě mohl přespat, protože spolubydlící odjely třeba domů. A jelikož je moje kukula mírně exhibicionistická, nedá se ho přehlédnout. Paní vrátná nás hned při vstupu do koleje zastavila a chtěla po něm kolejenku. Tu samozřejmě neměl, takže platil 50 Kč/ noc. Pak už si na nás dávala pozor. Později jsme zjistili, že student, který bydlí na koleji UK, má možnost přespat na jiné koleji UK jednou za měsíc zadarmo, takže toho jsme využívali. :) Stejně mi to příjde trošku nespravedlivé, jelikož si fakticky platíme i ubytování za dny, kdy na koleji nejsme, což bývají často víkendy a svátky. Takže pokud chce u nás nějaký známý na noc přespat, nemuseli by to tak hrotit, obvzlášť, když přichází s člověkem, který na té koleji bydlí. Takhle to ovšem neplatí na všech kolejích. Na některých kolejích jsou pohodovější.

A teď k orlímu zraku paní vrátné. Má spolubydlící měla kámoše, který se prostě nedal přehlédnout: vysoký, štíhlý blonďák s výraznými brýlemi. Často chodil v černém kabátě. Bydlel s námi taky na Švehlovce. Jednou šli se spolubydlící na nějaké divadelní představení a vrátili se pozdě večer. Když procházeli kolem vrátnice, havranní vrátná vystrčila ruku s okýnka a napřímeným prstem ukázala na onoho mladíka:"Vy! Ukažte mi kolejenku! Vy tady nebydlíte!". Když jí ovšem mladík ukázal krásnou platnou kolejenku, odpověděla jen:"V pořádku."

Paní si asi myslí, že Švehlovka není zas až tak velká kolej, aby nebyla schopná si zapamatovat všechny její ubytované. To ale asi není vždy reálná záležitost. Ale snaha se cení. :)

Kolejní život - příběhy na pokračování 2 :)

2009-11-09T21:00:00.000+01:00

V předchozích kolejních příhodách na pokračování jsem se zmiňovala o jedné paní, která pracovala ve skladu na prádlo na koleji Švehlova. Nyní se zmíním o další paní ze skladu prádla, tentokrát ale na koleji Vltava, která je na Jižním Městě.

Když jsem se nově nastěhovala na kolej Vltava, měla jsem už za sebou kolejní zkušenosti z předchozích let. :) Kdykoliv jsem si šla vyměnit špinavé prádlo za čisté, nikdy jsem nepotřebovala ukazovat kolejenku (identifikační kartička ubytovaného), jelikož šlo vždy o výměnu "kus za kus" a ve skladu prádla si kolejní povlečení vždy poznali. Tentokrát to ale bylo jiné.

Ráno jsem se probudila a řekla jsem si, že je pátek, takže bych mohla vyprat prádlo, protože asi nebude v tuto dobu moc lidí prát. Šla jsem si tedy na vrátnici pro klíče od prádelny a jako zálohu jsem tam nechala kolejenku, která se tam takto nechává vždy, když chce někdo něco půjčit apod. Pak jsem šla prádlo vyprat. Po několika minutách jsem si uvědomila, že bych mohla i vyměnit povlečení. Šla jsem se tedy podívat na nástěnku, kdy je to možné. Zjistila jsem, že prádlo je možné měnit do 11:00 a pak od 13:30 do 14:30, ale to už jsem chtěla být pryč. Na nástěnce jsem se také dozvěděla pro mě novou informaci a to, že musím při výměně prádla předložit kolejenku. To jsem vážně předtím nikde nemusela. Bylo kolem 10:45. Šla jsem tedy hned svlíknout peřiny mně i kukule a běžela jsem do skladu prádla. Tam jsem zaklepala na dveře a vstoupila. Nějaká, opět asi padesátiletá paní, mi po mém "Dobrý den" řekla taky "Dobrý den". Byl tam s ní ještě nějaký pán, se kterým si asi povídala. Následně řekla něco ve smyslu: "No prosím...". Nechápala jsem a tak jsem reagovala tak, že jsem řekla, že jsem přinesla vyměnit povlečení na dvě postele. Ona zopakovala své "No prosím" a ukázala prstem na stůl. Pochopila jsem, že mám na ten stůl asi dát ty povlečení, což bylo správně. :) A pak jsem začala: "Prosím vás, chtěla bych se moc omluvit, ale nemám kolejenku, protože právě peru, takže kolejenka je na vrátnici..." Paní se to očividně ani ušislyšně nezamlouvalo:"No to si snad děláte srandu, ne? Jdete sem pro dvě prádla a nemáte ani jednu kolejenku?! A jak vám mám věřit, že tady bydlíte?!" "Můžu pro tu kolejenku skočit na vrátnici, snad mi ji půjčí, abych vám ji mohla ukázat... Můj spolubydlící je totiž ve škole." "To je vážně hrůza! Proč jste si nešla nejdřív pro prádlo a pak teprve vyprat? Logiky se, u vás studentů, asi nikdy nedočkám! To je vážně hrůza! Tak prosím, vemte si to!" A jelikož jsem byla ráda, že si prádlo můžu vzít, nechtěla jsem se s ní hádat a vysvětlovat jí, že kolejenku jsem nikde nikdy při výměně prádla ukazovat nemusela, takže mě ani nenapadlo, že bych ji musela ukazovat i na této koleji. A taky že byla velká náhoda, že jsem si zrovna uvědomila, že bych mohla vyměnit prádlo, když už jsem na koleji a šla jsem se podívat na nástěnku a zrovna jsem si všimla, že je otevřeno, ale odpoledne jsem už nemohla... Ne, ne, všechny tyto výmluvy na náhody by byly na nic, protože u nás studentů se logiky snad nikdy nedočká. :-D

Od jiných kamarádů mám i další příhody. Tak například. Vydávají se dva druhy povlečení, jedno načervenalé s bílým prostěradlem a jedno modré se žlutým prostěradlem. S kukulou si rádi bereme to modré se žlutým, protože nám ladí k pokoji, ale to odbočuju. :) No a přišel tak jednou do skladu známý, že by si rád vyměnil povlečení. Všechno probíhalo v pořádku až do chvíle, než si bral povlečení čisté. Udělal chybu svého života! =D Vzal si načervenalé povlečení a žluté prostěradlo!!! Jak jen mohl?! Copak neví, že modré je ke žlutému a načervenalé k bílému? Ta paní se prý mohla zbláznit, jak kvůli tomu vyváděla. Takže už nikdy! Červená a žlutá se k sobě asi nehodí... :)

Otázkou tedy zůstává, proč se některé tyto paní tak chovají? Musím se zamyslet :) Ano, chápu, že je to docela potupná práce, zvlášť, když se kolem vás pohybují samí vysokoškoláci, ovšem, pokud už práci dělám, mám ji dělat pořádně a jak se patří! Já bych to taky tak dělala. Dále to asi mohou brát naopak až moc vážně, vždyť je to tak důležité... :) Nemají to paní asi lehké. Předpokládám, že náplní jejich práce je třídit prádlo a starat se, aby bylo dovezeno do centrální prádelny, kde bude vypráno a na obrovských mandlech vymandlováno. Pak aby bylo dovezeno na správnou kolej a dále pak sezení ve skladu dvakrát za týden, celkově asi osm hodin. Věřím, že to není práce zrovna záživná, ale... ALE.

Proč nesnáším nevěru

2009-11-07T13:40:00.002+01:00

Nevěra je důkaz toho, že člověk už druhou osobu nemiluje, i když si to možná někdo nepřipouští. Láska je totiž záležitost chemie těla a právě tato chemie zajišťuje to, že se člověk nekouká po dalších potenciálních partnerech. Ano, čistá láska je o chemii, i když si to taky možná někdo nepřipouští.

Takže pokud někdo někoho jakkoli zradí, chemie v něm už nefunguje (pokud kdy fungovala), takže láska k podvedenému partnerovi je ztracena.

Proto si myslím, že je lepší, že když už člověk tu chemii v sobě necítí a má třeba nutkání koukat po jiných, měl by raději vztah ukončit dřív, než bude pozdě. Myslím, že ukončit vztah s vědomím, že láska už nefunguje, je menší zlo, než ukončit vztah s tím, že jsem někoho těžce ranil tím, že jsem ho podvedl.

Toto zamyšlení sem píšu jako následek mého rozhořčení nad komentářem muže v jistém článku.
Odkaz na článek zde.
To, že je láska o chemii také není jen z mé hlavy. Přišli na to samozřejmě vědci. Pravá, hluboká láska, která vydrží navěky, začíná u chemie. Pokud vztah začíná flirtem a spíše fyzickou přitažlivostí, vztah prý nemá moc šancí na udržení do smrti.

Kolejní život - příhody na pokračování 1 :)

2009-11-06T11:41:00.005+01:00

Musím se s vámi podělit o zážitky z kolejního života. Mnozí z vás možná taky studovali, nebo studují, nebo zažili něco podobného na internátě.
Nejvíc zážitků, které jsem na koleji zažila a stojí za to se o nich zmínit, je asi se zaměstnanci kolejí. Začnu tedy asi jimi. Zaměstnanci kolejí se víceméně dělí na ty příjemné a na ty nepříjemné. Za dobu, co studuju v Praze jsem už vystřídala čtvery koleje. Ve dvou z nich jsem narazila, bohužel, na ty nepříjemné. Ti, co byli příjemní, stojí sice za zmínku, ovšem asi by to nestálo za čtení :)

První zajímavý zážitek jsem měla na koleji Švehlova. Jednalo se o paní skladní, která měla na starost výměnu povlečení pro studenty. Když jsem vcházela do temného podlaží, už zdálky jsem cítila silný cigaretový dým, který se táhl chodbou. Dorazila jsem k otevřenému okýnku o velikosti asi 60 x 60 cm, které tvořilo součást dveří. :) Nikoho jsem za dveřmi v okýnku neviděla, tak jsem na dveře zaklepala. Nic. Zaklepala jsem tedy silněji a řekla nahlas "Dobrý den!". Náhle se odněkud kolébavým krokem vynořila paní střední postavy, s vlasy, které si jistě pečlivě v noci natočila natáčkami a ve věku asi něco málo po padesátce. "Co chcete?!" spustila na mě docela drsným hlasem. Okamžitě jsem si pomyslela: Co asi? Vyměnit prádlo, ne? Tak jsem prostě řekla: "Vyměnit prádlo." Důležité je zmínit, že všechny tyhle paní ve skladech s povlečením si potrpí na tom, aby špinavé donesené prádlo bylo krásně poskládané, jinak je zle. I tato paní nebyla výjimkou, já byla ovšem připravená a prádlo jsem úhledně složené položila na okýnko. Paní jej popadla, polštářový obleček hodila na hromadu dalších polštářových oblečků a stejně tak to udělala i s dalšími díly postelového oblečení, přičemž se u toho tvářila, jakoby sekala trávu na obrovské louce ve strašném vedru. :) Pak mi donesla čisté a to bylo vše. Řekla jsem "Nashledanou", ale odpověď žádná. Šla jsem tedy pryč.

Vždycky, když jsem si šla vyměnit povlečení, čekala jsem, co mě čeká. :) Paní nikdy nezklamala. Jednou jsem tam přišla a slyšela jsem, že tam má paní nějakou dámskou návštěvu. Paní skladní si strašně stěžovala na nějakého chlapa. Zkušeně jsem zaklepala silně na dveře a řekla nahlas:"Dobrý den!" A nic. Paní dál vyprávěla o tom debilovi. Úkon jsem provedla podruhé a nato jsem slyšela: "Ježišmarjá, co zas kdo chce?! To je děs, todleto!", načež se opět kolébavým krokem vynořila a provedla svůj obvyklý rituál se stejným výrazem v obličeji. "Nashledanou" mi ale tentokrát řekla. :)

Pomsta ségře

2009-11-02T15:37:00.007+01:00

Muhuhuhahahaaa, vkládám zde toto video a fotku jako pomstu ségře, která ještě ze svých stránek, i po výzvě, nestáhla jistou fotku. Na videu je, kromě rozhovoru o dobré anglické =)), ke konci právě ona, která neudržela svůj projev před kamerou, a video je nahráno v prosinci roku 2006 a fotka vyfocena v únoru 2007.

Pokud ji nestáhneš, tento příspěvek tu bude tak dlouho, dokud blog nezruším... Věř, že mám ještě spoustu materiálu, který bych mohla zveřejnit, takže si rozmysli, jestli chceš mít tu fotku se mnou stále na svých stránkách. Pro připomenutí: Mr. Pupa apod... =D :-D =D

Muhuhuhuhuhahahahaaa!!! (představte si ďábelský smích :))

Ohodnoťte lékaře

2009-10-31T12:54:00.003+01:00

Díky článku, který jsem četla u Šárky, dozvěděla jsem se o nové, jistě užitečné stránce, kterou ve svém komentáři vložila Johanka.

Na stránce je možné hodnotit lékaře v ČR, popř. se dozvědět, jak jej hodnotili jiní spoluobčané. Souhlasím s názorem, že pohled pacienta je mnohdy pravdivější, než diplomy na zdi...

A zde slibovaný odkaz na stránky:
www.znamylekar.cz

Námitky k předešlému článku

2009-10-28T01:27:00.003+01:00

Právě mi bylo namítnuto, že možnosti Čechů, které v předchozím článku vypisuju, jsou přece v základní listině práv a svobod... Má odpověď zní: "Ano, ale co taková Čína, Rusko, Írán a další arabské země a další země, o kterých možná ani nevím, jelikož nejsem v zeměpise moc znalá, bohužel... :-/
Další námitka směřovala k tolerantnosti vůči cizincům (např. Ukrajincům) v ČR. Myslím, že kdyby je tu Češi opravdu nechtěli, už by tu nebyli. Na to jsme asi moc líní, abychom někoho vyhazovali, a nebo nám vážně nevadí. V té první možnosti vidím typickou českou vlastnost, jakou je mrmlání pod nosem. Myslím, že Češi si často postěžují známým, v hospodě, pod nosem, ale je jich jen hrstka, kteří chtějí konat činy.

Jiná známá, která byla v Anglii se vrtátila do ČR s tím, že mezi Čechy roznese tu skvělou usměvavou a dobrosrdečnou náladu, kterou v Anglii viděla na každém rohu. Po dvou dnech to vzdala. Ty výrazy nezájmu v obličeji ji absolutně odradili. Co se dá dělat, někteří lidé se hold nezmění.

Jsem tak ráda, že jsem Češka!

2009-10-28T00:39:00.007+01:00

Jen se na ně podívejte, podívejte se na sudetské Němce, jak nechtějí přijímout požadavky Klause...

novinky.cz

A proč asi? Hned jak by se to všechno v EU schválilo, zneužili by toho a chňapli by po pozemcích v Sudetech! Není to tak? Tak jak to teda je?
A podívejte se na Slováky! Mám je docela ráda, ale takhle si asi svou odvážnou jánošíkovskou povahu moc neobhájí, když se chtějí jen vést jako ocásci... "My chceme taky samozřejmě výjimku, ale jen, jak to Češi vybojují..." Nepřipadá vám to tak? Není to tak?
V této situaci Klausovi fandím. Aspoň pořád všem nelezem do zadku.

Můj osobní názor je, že jsme v úžasné zemi. I když nemáme povolené hulení (což mě osobně nevadí), máme vlastně skvělou svobodu. Např. nikdo se nepozastavuje nad tím, že jste ateista, máme možnost studovat na vysokých školách a vzdělávat se i v dalších oborech, jazycích... Můžeme volně cestovat. Jsme velmi tolerantní národ a náš stát poskytuje domov mnohým cizincům různých barev i vyznání. Nikdo se nad tím až tak moc nepozastavuje, spíš jsou vítáni (ve velkém množství případů :)). Máme možnost provozovat koníčky, které nás baví (pokud na ně máme dost finančních prostředků), máme možnost vyznávat všechny možné náboženství. Máme možnost svobody slova, projevu, můžeme publikovat svá díla na internetu a často i v jiných médiích (v rámci ústavy), můžeme se zamilovat a pokud je naše láska opětována, můžeme spolu chodit (v některých zemích je za projev lásky trest smrti, pokud nejsou dva lidé ještě oddáni), geyové a lesbičky už taky nejsou tak zavrhováni. A když se projdete po ulici, můžete vidět nepřeberné množství různých lidí, kteří se oblékají přesně tak, jakou mají náladu, na co mají peníze... prostě jak chtějí.

Střídají se nám čtyři roční období, takže na své si příjdou jak milovnící zimních sportů, tak plavci, windsurfisti, vodáci apod. Melancholici pak prožívají podzim a třeba děti milují jaro... Máme hory i řeky, lesy a skály, města i vesnice, hrady, zámky, přehrady, přezámky :), cyklostezky, pěší turistiku, kulturu, historii. Máme i cizince - turisty, kteří nám finančně "pomáhají". Pro chlapy (i ženy) je tu možnost vidět porno, kupovat si různé časopisy, číst knihy, poslouchat množství hudby, ze které se člověk může dostat do nirvány... skládat, tvořit, žvanit, zpívat, spát, jíst, bydlet, žít...
Nemůžu si pomoct, ale jsme prostě úžasná země.

Někdo by mohl namítnout: "A co nezaměstnanost?" Ano, všechno má své pro a proti. Ale přece jen, dost často jsem už slyšela, že pracovní nabídky jsou, jen lidi je nechtějí přijímout, protože jim nabízejí nižší plat, než na jaký byli doposavad zvyklí, popř. jaký by si představovali.

Mám známou v Anglii. Ta mi vyprávěla všeobecně o vztahu zaměstnance a zaměstnavatele. Prý je to tam úžasné. Pokud vám přijela rodina, je samozřejmé, že si můžete vzít dovolenou. Pracovní úraz? Tři dny placeného volna... "Hlavně odpočívejte, ať se vám to zahojí." Ano, tyto vlastnosti často Čechům chybí. Je to hlavně dobrosrdečnost, upřímnost a otevřenost, seberealizace a snaha dosáhnout vyšších cílů. Není to samozřejmě nutnost.

Jsme tolerantní a zároveň nevšímaví, často nevšímaví k problémům ostatních, jak jsem se stačila přesvědčit několikrát na vlastní oči. Nechci se nikoho dotknout, mluvím jen o většině a hlavně ve smyslu mého názoru. Skutečnost může být jiná. :)
Dost lidí se mě ptá, jestli chci po škole někam vypadnout. Někam do zahraničí. A já na to vždycky odpovím, že nevím. Protože vážně nevím. Zatím jsem tu spokojená a nic důležitého mi nechybí.

Otázkou tedy zůstává, co že důležitého nám tu chybí? Proč odtud lidé odcházejí? Je to jen kvůli peněz a láskám, nebo jsou i další důvody? Chybí nám třeba moře, ale co kdyby přišla Tsunami? :) Pak by nastaly horší časy. Možná je lepší, když si za mořem můžeme (v rámci svých finančních prostředků) dojet za hranice. Stejně tak i za dalšími úkazy a kulturami. Máme tu možnost. Takže co tedy?

Co vy? Jak máte rádi naši zemi?

Kreativní svět

2009-10-23T15:59:00.007+02:00

Musím vám ukázat skvělou stránku, kterou jsem náhodně objevila na internetu. Stránka slouží pro prodej a nákup ručně vyrobených výrobků, které šikovné ruce mnoha lidí, převážně žen a dívek, vykouzlují a následně je prezentují.
Víte, jsem na tyhle ručně vyrobené věcičky tak trochu úchylák... =D Né, že bych se sama aktivně účastnila vlastního procesu výroby, ale výsledky jsem nadšena :-D V životě jsem sama upletla tak tři náramky přátelství, uháčkovala tak tři háčkované šňůrečky a upletla tak jednu šálu, kterou jsem nedokončila, jelikož na ni dostali chuť moli. Inu, trochu mě to odradilo, jelikož jsem jí měla už asi 1,5 metru. A proto velmi obdivuju lidi, kteří mají k podobným aktivitám blízko a dokáží vyčarovat tak nádherné věci.
Další obrovské plus je pro mě cena. Nebudu skrývat, že jsem tak trochu šetřivá a neutrácím za každou hovadinku. Ono, když se člověk chystá na nějakou dalekou cestu, jako je třeba Jižní Amerika, nebo Nový Zéland, tak je každá stovka dobrá. Brigády přes rok moc nestíhám, protože většinu času strávím buď ve škole, nebo v laborce a to i o víkendu. No ale abych neodbočovala od tématu :) mnohé prodejkyně prodávají nádherné šperky za velmi nízké ceny. Tím mám na mysli třeba nádherné náušničky za 35 Kč, apod. Výhodou je taky místo jejich bydliště. Našla jsem spoustu obchodnic žijících v Praze a jelikož zde teď trávím většinu času, budu nakupovat od nich a to z ruky do ruky =))
Víte, náušnice... mám pro ně poslední dobou slabost, když je tak vidím v té nabídce. Navíc se blíží Vánoce a je třeba zásobovat něžné pohlaví v mé rodině podobnýma serepetičkama. Myslím, že náušnicema a vůbec šperkama, se dá vyjádřit momentální nálada člověka - ženy, dívky (muže, chlapce? :)). A taky pohled na svět. Pamatuju se, že jsem četla jednou článek od Jenn a ta psala, že ráda nosí náušnice s beruškama a pruhované ponožky. Myslím, že každý si hned domyslí, jaká asi Jenn je a to v dobrém slova smyslu...
Stránka je vhodná samozřejmě i pro pány. Pokud chtějí potěšit svou drahou polovičku nějakým krásným šperkem, jako je náhrdelník, prstýnek, sponka do vlasů... mají určitě z čeho vybírat :)
Takže tady je odkaz. Hodím ho i mezi oblíbené odkazy.
www.fler.cz

A malá ochutnávka:

Zatím ahoj :o)

Pardon! Pardon! Excusez moi!

2009-10-19T16:01:00.005+02:00

Dobře, dobře. Dlouho jsem tu nebyla, ale vynasnažím se to napravit. Hlavou se mi honí spousta témat, nad kterými rozjímám v dlouhých chvílích jízd tramvají a metra a které bych zde ráda rozebrala a slyšela na ně i názor jiných lidí. Momentálně jsem ale dost zaneprázdněná. Kromě školy a práce v laborce jsem si nacpala ještě kurz němčiny a francoužštiny pro začátečníky a k tomu ještě angličtina. Němčina je úžasná... tedy hlavně naše lektorka =)) Dokáže nás němčinou nadchnout a dokazuje nám, že spoustu slovíček už známe, ani o tom nevíme. Jsem dokonce i ráda, že jsem z Třince, protože ta naše mixovní řeč zvaná "Po našimu" má v sobě skryto spoustu německých slovíček, takže můžu mezi ostatníma frajeřit =D (To nedělám, nemám to ráda). A francoužština? Skvělá, skvělá. Nejlepší je, že nám náš lektor pouští písničky Edith Piaf a my si překládáme texty - úžasné. Vážně skvělý a osvědčený způsob, jak se učit slovíčka. So, excusez moi und auf Wiedersehen!

Neodpustila jsem si sem nevložit obrázek Dr. Heyrovského, který nám přednášel o polarografii. ANO, je to jeho syn! Je to jeho poloviční genetická informace a právě ON nám přednášel! Musela jsem si ho prostě vyfotit :-D
Tak zatím se mějte krásně, minimálně, jako já ;)

Když se město snaží

2009-09-12T21:03:00.006+02:00

Jáááj! Takže idylka odpočinkového zbytku prázdnin končí. Nastupuje tvrdý režim. Město je velmi laskavé a mění v bytech elektřinu... No, podle skoroodborníka jsme elektřinu v bytě měli v pořádku, jelikož ji taťka poctivě každý rok kontroloval a utahoval drátky, jak měl. Někteří neutahují a tak vyhořují... a kvůli těmhle se mění elektrika ve všech bytech, aby se předešlo dalším nebezpečím :-/
Celý proces má trvat pouhé tři dny, ovšem příprava bytu na elektrikáře a zedníka obnáší mnohá úskalí:
Vyklidit všechny krámy z poliček (šmarja panno, prosííím, ať nikdy nedostanu jako svatební dar nějaký set sklenic, hrníčků apod., které jako okrasa vyhlížejí z výstavní skříňky!), knihy, ručníky, povlečení... Pak posouvání skříní alespoň jeden metr od zdi, vystěhování pračky, myčky, posun naší mega lednice, sundání těch obrovských kuchyňských skříněk, ve kterých je všechno to nádobí, kuchařky, čaje, koření a další věci potřebné pro správnou hospodyňku, rolování koberců, přikrytí toho zbytku igelitama. Kdyby se zrovna náš soused nestěhoval a neměl prázdný byt, netuším, kam bychom to všechno dali.
Až nastane den D, bude se tu vrtat, prášit, nepůjde elektřina (jen přitáhnou kabel pro lednici) a v bytě nám budou chodit asi tři cizí chlapi, kvůli kterých si taťka bere dovolenou (mimochodem jsou z Rožnova, což je sympatické - valaši =))...
Když to po třech dnech všechno skončí, je to na nás. Dál se totiž město nestará. Před dvěma rokama jsme malovali a máme ve dvou místnostech speciální nátěr, vypadá to asi tak, že zeď je normálně natřená a pak jaksi postříkaná tak, že stříkance, které jsou jiné barvy, než je barva podkladová, tvoří hrbolky. No a to bude teď pryč. Taky nám to město mohlo oznámit dříve... Malovat znovu ovšem nebudem, protože nás prý za rok čeká výměna oken.
No a až se to všechno povysává, vypere, vytře, utře, posune zpět, naskládá do poliček, bude klid. To jistě mnozí z vás znají :)
Jen jsem tímto chtěla říct, že město někdy svou dobrotou práci dost přidělává. Sousedům naproti dělají zároveň s elektřinou i nová okna. Jejich byt je prý dokonalé staveniště bez oken (místo nich mají plachty). Mají malé děti (i mimino), takže to musí být vážně zážitek :-/ Mají to ale aspoň naráz.
Můžeme být rádi, že se o nás město hezky stará, některá města na to nemají peníze. Nechci si tedy tímto článkem až tak stěžovat, jen vylít příliv emocí :-D
Povedlo se :-)

Tak se mějte zatím hezky a držte palce, ať nepříjdem třeba o prsty, až budem šoupat s tím nábytkem :o)

P.S.: Mánesovka byla supr :-))

Prázdniny ještě nekončí...

2009-09-08T13:43:00.010+02:00

Ahojka blogeři! :-)
Tak jsem tedy zde. Dlouho jsem sem nepsala, jelikož, jak Šárka dobře tuší :), užívám stále prázdnin. Nebyla jsem tu vlastně skoro celý srpen, jelikož jsem neměla vůbec přístup k netu. Věříte, že mi to ani nevadí? Bylo to tak osvobozující! Žádné maily, žádné další internetové svody... :)
Po pracovním červenci jsem srpen trávila na Jižní Moravě a v Jižních Čechách. Jak už jsem se na blogu zmínila dříve, byla jsem na Bítově - malebná vesnička Českomoravské vrchoviny, která skrývá desítky úžasných míst, které stojí za to vidět. Patří mezi ně např. hrad Bítov, zřícenina hradu Cornštýn, přehrada s kempem, rozhledna u Rumburaka, nádherné lesy plné hub a další krásná místa s jezírky a tůňkami apod. Z Bítova se dá vyjíždět do okolí na kole, čehož jsme náležitě využívali :) Dojeli jsme i do Vranova (je to kousek). Tady je pár fotek z Vranova (vše foceno mobilem, takže se omlouvám za kvalitu):

Pohled na most u vranovské pláže

Za mnou je vranovská hráz

A tady trochu horší fotka s pohledem na zámek ve Vranově

Určitě stojí za to vidět na kole i jiná místa. Takže pokud jste nadšenci pro poznání nových krásných míst, neváhejte ;o)

Za deštivých dnů (nebo cestou ve vlaku :)) jsem pak koukala na různé filmy. Líbil se mi třeba animovaný snímek Persepolis. Brečela jsem u filmu Želvy mohou létat. Kdysi jsem viděla maďarský film Revizoři, který mě docela zaujal, takže jsem se rozhodla zhlédnout i Nic víc, než sex, který se mi taky docela líbil. Nesmím samozřejmě vynechat ani Annie Hall Woodyho Allena. Nevím, jestli jste někdo viděli film Stalker, ale mohli byste mi na něj říct svůj názor? Nevím, co si o tom mám myslet... Od kámošů jsem slyšela, že je to úžasné sovětské sci-fi, ale když jsem viděla poslední záběr, jak malá dcera Stalkera posouvá telekineticky sklenici po stole, měla jsem pocit, že to tam dali jen proto, aby byl film zajímavější... Snažím se pochopit ten hlubší význam filmu, který má osvětlit význam lidské existence, ale asi bych tomu na csfd nedala pět hvězdiček, omlouvám se. Docela vystižný mi příjde komentář na csfd od jistého H34D, nebo Dan9K. (Na csfd ale nejsem. Popravdě nevím, jestli mám na to, hodnotit filmy, možná tomu nerozumím... :-/).

Musím se přiznat, že jsem prázdniny netrávila jen cyklistikou. Trávila jsem je i podle né zrovna morálních představ některých lidí a taky se za to patřičně stydím... Lituji mých mrtvých mozkových buněk, které tyto prázdniny přišly nazmar... :( =D
Začalo to na začátku srpna od této fotky, kde jsem s mým kámošem (vlevo na fotce) a jeho kámošem (nad námi).

No a pak se to se mnou táhlo až do začátku září... :-/ Hold jih je jih =)) (a kamarádi jsou kamarádi :o) A mám je všechny ráda.)

Tak proto jsem tu nebyla :-) Mějte se zatím hezky a pokud máte ještě taky prázdniny, jako já, dosyta je užívejte.
Pro sportovní nadšence mám tip. 12. 9. se u nás každoročně pořádá Mánesova stezka. Může se jít pěšky, nebo na kole, a to po různě dlouhých trasách. Začíná se v Třinci, Mostech u Jablunkova, nebo ve Stříteži, ale pro jistotu sem hodím odkazy ;)
http://www.kct-trinec.ic.cz/SOUBORY/manesova-stezka-2009.pdf
http://www.kct-trinec.ic.cz/manesovka.htm

Tak se zatím mějte, ahojda :o)

Nenechte, prosím, zahynout českou vědu!

2009-07-24T14:59:00.001+02:00

http://ohrozeni.avcr.cz/

Tak pozor, je to vážně pravda?

2009-07-22T22:23:00.002+02:00

Takže k předchozímu článku: Mluvila jsem se známým neurologem, který tvrzení v předešlém článku absolutně vyvrátil. Je to prý hloupost a ucpání nosních dírek s tím nemá nic společného! Vydýchnutý vzduch pochází z plic, přičemž průdušnice se rodvojuje a vycházející zbytky vzduchu vycházejí rovnoměrně do každé strany. Což je asi docela známo. Mě se to hned nezdálo, nešlo mi do hlavy, jak je to možné =)
To se mi ulevilo, zas mám o stres méně :o)

Která mozková hemisféra nás právě ovlivňuje?

2009-07-15T15:36:00.003+02:00

Dozvěděla jsem se v knížce s názvem "Grafologie pro personalisty a manažery" velmi zajímavou věc. Jedná se o to, jakým způsobem zjistíme, kterou svou mozkovou hemisféru momentálně využíváme, respektive, která je momentálně funkčnější :)
Náš mozek se skládá, jak je patrně známo, ze dvou hemisfér, pravé a levé. Pravá hemisféra zodpovídá, ve většině případů, za představivost, fantazii, praktičnost, apod., levá pak za logické uvažování, prostorovou představivost, apod. Prý bylo vědecký dokázáno, že činnost našich obou hemisfér se střídá každé dvě hodiny po celých 24 hodin.
Abychom zjistili, která z našich dvou hemisfér je momentálně více využívána, přiložíme hřbet ruky pod nos a silně vyfoukneme (pravděpodobně za předpokladu, že nemáme rýmu :)). Na hřbetu ruky ucítíme, která nosní dírka vydechla silněji (prudčeji). Pokud vydechla prudčeji pravá nosní dírka, pak je využívána levá mozková hemisféra a naopak.
Zajímalo by mě, čím je to způsobeno. Jestli např. okysličováním mozku? I když nosní dutiny jsou snad propojeny, nebo ne? Nevíte to někdo?
No, v každém případě je to dobrý návod na to, jak se ještě více stresovat před zkouškou. Budu si dýchat na hřbet ruky a když zjistím, že prudčeji vydechuje levá nosní dírka, asi to rovnou zabalím :-D

Vyznání ;-)

2009-07-12T10:27:00.004+02:00

Láska je jako sex, tak křehká a jemná.
Láska je jako duha, tak pevná a temná.
Láska je jako sen, tak živý a jasný.
Ty jsi moje láska, sexy a krásný!!! ;o)

Jakápak diskriminace?!

2009-07-11T17:46:00.000+02:00

Rozhodla jsem se napsat článek, kterým bych chtěla vyjádřit svůj názor na romské spoluobčany a na vztah lidí světlé pleti národa českého k nim. Předem bych chtěla upozornit, že nejsem rasista. Nemám potřebu utlačovat jiné rasy a nadřazovat národ nad jiné národy, rasy, etniky, neodsuzuju někoho kvůli barvě pleti, naopak obdivuju hudební nadání černochů, pracovitost Číňanů, krásu snědých těl a klid Tibeťanů. Ač se tento článek zdá dlouhý, nemyslím si, že by byl až tak nudný, jelikož obsahuje pravdivé události mých známých, mé osobní zkušenosti a zkušenosti mých kamarádů a zdá se mi, že pravdivé zajímavé události ze života často přitahují pozornost lidských zraků. :) Kvůli délce článku jsem se rozhodla příhody popsat stručně a jasně, aby byl patrný cíl dané příhody a směr, kterým tento článek orientuju.
Když jsem byla ještě malá, měla jsem kamarádky romky. Nijak mi to nevadilo. Byly to fajn holky, které už teď po městě kráčívají s kočárkem.
Na základní škole jsme měli jednu romku a jednoho roma. Romka kradla. Naše paní učitelka byla skutečně přísná a vybírala si děti, které mají nárok postoupit do vyššího ročníku. Dvě děti museli odejít na zvláštní školu. Mezi nimi byli on a ještě jedna holka světlé pleti.
O čem je vlastně tzv. česká diskriminace romů? Myslím, že určité napětí je cítit všude, ale hodně lidí se bojí otevřeně přiznat svůj názor nahlas. Proč se lidé bílé pleti obávají romů? Snažila jsem se ze zkušeností různých lidí nalézt odpověď.
Začnu krátkou příhodou, která se mi stala, když mi bylo kolem devíti let. Šly jsme s kamarádkou ze školy a povídaly si. Najednou jsme zaslechly, jak někdo křičí: "Ty jedna pi**, ty máš hnusné zuby!" Nevšímaly jsme si toho a šly dál. Ovšem pokřikovač :) se nenechal odradit a následovaly další nadávky. Byl to malý romský kluk, který tam byl i se svými romskými kamarády. Nejhorší na tom bylo, že ať jsme chtěly nebo ne, musely jsme kolem nich projít. Kamarádku nenapadlo nic lepšího, než se bránit ve stylu: "No a tvoje sestra má hnusné vlasy.", aniž by tušila, zda má ten kluk sestru. No a to už k nám kromě dalších nadávek letěl obrovský těžký klacek, kterému jsme se taktak vyhly. Byla to moje první špatná zkušenost s romy, ale to se může stát i s bílými dětmi, protože děti jsou, bohužel, často zlé.
Další příhoda se stala mé známé. Je už to mamka dvou dětí. Jednou se tak vracela z práce, když zahlédla jedoucí auto. Jelo pomalu, protože všude kolem bylo spoustu chodců. Najednou se tam objevil malý rom a z ničeho nic tomu autu skočil na kapotu. Řidič byl v šoku a známá k tomu klukovi přiběhla a seřvala ho. To se ovšem taky může přihodit s bílým dítětem. Ta známá pak měla strach, jestli si na ni někde nepočká rodina kluka a nezmlátí ji, ale naštěstí se to už dále nikde nerozvádělo.
Velmi zajímavá příhoda se stala v Bohumíně. Radní se jednou takhle cítili být dobrosrdeční :) a umožnili několika romským rodinám nastěhovat se do krásných nových bytů s parketami. Po týdnu bydlení museli byty uhasit hasiči, jelikož si rodiny na parketách udělali ohýnek (nechápu...), protože jim asi byla zima.
Příhodné je občas procházet se po ostravských nádražích. Už několikrát se mi stalo, že po mě malý romský klučík vě věku asi devíti let, chtěl cigaretu. No, překvapující?
Po zhlédnutí jednoho z dílů pořadu "Partnerské vztahy aneb Návod na přežití" jsem vše pochopila. Romské děti můžou vše. Doporučuji si tento díl (Jiný kraj, jiný mrav) zhlédnout.
Jednou jsem u nás na autobusáku spatřila romskou paní, která se dost hlasitě hádala s paní pracující v okýnku na autobusáku. Z nepřehlédnutelné hádky jsem pochopila, že dítě romské paní včera platilo měsíčník, který stál tenkrát ještě 100 Kč, ale když zaplatilo dvoustovkovou bankovkou, 100 Kč mu nebylo vráceno. Dítě si toho nevšimlo, ale matka doma ano. Paní v okýnku si toho také pravděpodobně nevšimla. Peníze ovšem romské paní nevydala. Romská paní vyšla z haly autobusáku, kde ji čekala rodina a romská paní se začala velmi hlasitě smát. Pak něco příbuzným s úsměvem povídala a odešli. Stalo se mi něco podobného u pekaře, když jsem byla malá. Pekařka mi vydala 50 Kč a já si toho nevšimla. Všimla jsem si toho po pěti minutách, ale to už byla bankovka pryč. Pravděpodobně se jí zmocnil zákazník, který stál za mnou. Rodičům jsem musela zaplatit svých našetřených 50 Kč. Je to správný způsob výchovy, dítě si dá jindy větší pozor.
Až směšná mi příjde příhoda vyprávěná mou kamarádkou z Havířova. Onehdá prý jejich školu navštěvoval romský mladík, který měl vyholenou hlavu a neskrýval svůj nacistický názor. Na triku nosil nápis "Stydím se za svou rasu". Možná šlo o pubertální výjev a touhu na sebe upozornit... netuším.
Spolužačka z Ostravy je atraktivní blondýnka, která si ovšem na nic nehraje, jak to bývá občas zvykem. Každý den musí chodit domů přes romskou čtvrť. Říkala nám, že je to vážně děsivé, hlavně k večeru a v noci. Procházela tou tmavou ulicí a nemohla minout skupinku romů, romek, které stály opodál. Nejdříve zaslechla hlášky typu:"Rasistko jedna zpi****! Ty ku***!..." Komu by netuhla krev v žilách? Prošla kolem nich a měla je za zády. Uslyšela za sebou zrychlené kroky a tak se otočila. Uviděla, jak se za ní několik romských mladíků rozbíhá. Dala se na útěk a naštěstí se někam schovala a pak šťastně došla domů. Proč to udělali? Co je k tomu přimělo? Vždyť ji ani neznají a ona je nijak nedráždila...
Další příhoda se stala mně osobně. Jely jsme s kamarádkou v tramvaji, přičemž na jedné ze zastávek nastoupila skupinka asi tří romů. Jeli v tramvaji dvě zastávky a na třetí se to stalo. Lidé začali jako obvykle vystupovat a ti tři také. Přímo před očima jsem viděla, jak se jeden z nich nalepil na nějakou slečnu zezadu. Měla na zádech batoh. Jeho ruka se opatrně blížila k zipu malé kapsičky a začala ji opatrně otevírat. To už jsem nevydržela, popadla ho za tu ruku a zakřičela něco ve stylu: "Heeej!" Otočil se na mě. Jemu bylo kolem dvacetipěti let, mě kolem šestnácti. Byla jsem připravená k boji, křiku a další obraně, adrenalin se mi nalil do těla, mé několikaleté snažení ovládat karate =D jakoby náhle dosáhlo svého vrcholu... =D Díval se na mě asi 30 dlouhých sekund. Pak na mě plivnul a v poslední chvíli před zavřením dveří tramvaje z ní vyskočil. Ulevilo se mi. Kamarádka jen zírala s otevřenou pusou. Slečna si asi ničeho nevšimla a byla už dávno fuč. Podobná příhoda se stala mé známé, ale ta zareagovala mnohem rozuměji. Začala křičet na celou tramvaj "Zloděěěj!". Všichni se otočili a romský mladík zmizel ven.
V Ostravě se stává mnoho podobných příhod. Další se nám stala na nádraží v Ostravě-Vítkovicích. Čekali jsme se spolužáky na vlak. Byl krásný teplý den. Náhle jsme zahlídli, jak se zpoza plotu blíží několik romských mužů. Na kolejích, kterými neprojížděly osobní vlaky, byly odstavené vagony. Cíl mužů byl tedy jasný. Ještě nikdy v životě jsem neviděla, jak někdo rozebírá vagon na kusy železa. Ty kusy pak muži odnášeli za plot dalším romským mužům. Dokonalá dělba práce =)) Ještěže se tam objevila pracovnice Českých drah a muže vyhnala s hrozbou policie. Nevím, jestli se pak ještě vrátili, protože nám přijel vlak.
Jako obrovskou ostudu pociťuju zavedení víz do Kanady pro české občany. Nebylo by to potřeba, kdyby romové neměli pocit, že jsou v české zemi ohrožováni podobně, jako např. lidé v Afgánistánu a dalších zemí, pro jejichž občany je azyl opravdu potřeba. V Kanadě naše romy nechtějí. Proč? Proč musí proti jejich obrovským rodinám bojovat na Slovensku ozbrojené jednotky policajtů? Proč je jen málo zaměstnaných romů? Je to proto, že zaměstnanci nechtějí mít v kanceláři člověka s tmavou pletí? Tak proč máme tolik zaměstnaných černochů a asiatů? I když mám pocit, že v hodně městech je víc Vietnamců, než českých obchodníků, vidím to jako důkaz, že bílí Češi nejsou rasisti. Vietnamce zde nachají obchodovat, protože jsou slušní, platí nájem, jejich děti nepokřikují, nejsou agresivní a netvoří skupinky, které ostatní bílé lidi ohrožují a zároveň bílé lidi neosočují z rasismu.
Nechci romům křivdit, ale jsou často agresivní a vycházím především z těchto zkušeností a z jejich projevů ve veřejných sdělovacích prostředcích. Na Youtube jsem viděla díl pořadu "Nic než pravda". Z mladého muže tam Šiška udělal absolutního rasistu, nácka apod. Věřím, že tento mladý muž také neměl dobré zkušenosti s romy, jelikož pocházel, jak sám říká, z Mostecka. Existují v ČR kraje, kde je výskyt romů opravdu velký. Skutečně si myslíte, že je lidé bydlící v těchto krajích nemají rádi proto, že mají tmavou pleť? Myslím, že národ Čechů je dost tolerantní a romy považuje také za Čechy. Však oni také jsou, když se zde narodili. Znám i slušné romy. Kamarádka z dětství měla maminku romku a tatínka bílého. Je to supr holka. Znám i jednoho romského podnikatele, velmi slušný pán. Pak taky jednu romskou holku v mém věku, která je adoptovaná do rodiny bílých a hraje úžasně na housle. Vždyť by všechno mohlo fungovat úplně normálně, kdyby...
Tak proč po nás křičí, že jsme rasisti a že s námi nemůžou bydlet v jedné zemi a utíkají do Kanady, kde je nechtějí? Proč tvrdí, že je diskriminujeme? Je to vážně v bílých Češích?
http://www.romea.cz/

A na závěr pár videí z Youtube:
http://www.youtube.com/watch?v=Vzu3EVf3Eq8&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=V-nXAa6AbiI&feature=related

Tento snímek je rasistický doprovodnou hudbou, ale tyto záběry falsifikovat nejde:
http://www.youtube.com/watch?v=6ccVmkM6iZ0

Michaela Jílková, máte slovo:
http://www.youtube.com/watch?v=tFnvYhOJDMQ
http://www.youtube.com/watch?v=pVltoeFQrxo&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=C4cnbxSFZaI&feature=channel_page
... a další díly. Toto jsou odpovědi na mé otázky.

http://www.youtube.com/watch?v=RUfdT5BoUO8&feature=related

Bohužel už nemůžu najít na Youtube video, které mělo název ve stylu: "I slušná romská rodina může existovat." Chtěla jsem dát toto video na závěr. Bohužel ho nemůžu najít. Romský mladík v něm natáčel svůj byt, maminku, jak vaří... prostě normální rodinu.
Děkuji, pokud jste si článek přečetli až sem, nebo i jinam :)

Státní maturity

2009-06-14T15:09:00.000+02:00

Jaký máte názor na státní maturity? Ještě jsem si o tom nestačila moc načíst, ale už kvůli několika věcem s nimi nesouhlasím. Jsem už sice 3 roky na vysoké škole, ale mám na střední škole - stavební průmyslovce - mladší ségru.
Jsem průmyslovák a jsem za to moc ráda. Myslím, že chemická průmyslovka v Ostravě mě výborně připravila na pokračující studium v oboru chemie, konkrétně biochemie, která je ovšem chemie velkou součástí. Jsem ráda, že jsme se do detailu nemuseli učit dějepis, který jsme měli pouze dva roky. K maturitě z "češtiny" nám stačila hlavně "Kostka" a "Prokop". Zeměpis jsme neměli vůbec, což mě trochu mrzí, jelikož jsem ho měla naposledy v deváté třídě... ale je na každém, jestli se chce o daném oboru něco dozvědět. Když budu chtít jet do světa, něco si o dané oblasti přečtu. Občanku jsme samozřejmě taky měli. Ovšem, mají studenti na gymnáziích minimálně 6 hodin laboratoří z různých odvětví chemie za týden? Ptám se, mají odborné předměty, jako jsou chemická technologie, chemická technika, analytická chemie, fyzikální chemie, organická chemie, chemie léčiv, obecná a anorganická chemie, strojnictví (myšleno jako každý samostatný předmět)...? Odjakživa přece byly rozlišené studijní plány gympláků a průmyslováků! Tak proč mají průmyslováci umět nějaké sra..., které jim budou v daném oboru k prdu?! Já samozřejmě chápu, že obecná vzdělanost by se u studentů měla udržovat, ale samozřejmě v mezích... Jelikož mám teď na vysoké škole kamarády, kteří studovali i gymnázia, dokážu si udělat letmý přehled o tom, co se např. z chemie na gymnáziích bere. Příjde mi to vážně nespravedlivé, aby museli průmyslováci navíc ke svým odborným znalostem znát i kraviny z dějepisu, které se většinou člověk stejně jen našrotí, ale za měsíc už to z mozku nemůže vyhrabat.
Osobně s tím mám špatnou zkušenost, jelikož když jsem se hlásila na vysokou školu do Brna, příjímací řízení sestávalo z testu studijních předpokladů. Naprosto chápu otázky týkající se matematiky, prostorové představivosti apod., ale u otázky, jak se jmenoval jakýsi Turek, který tam a tam tehdá a tehdá bojoval, mi padala čelist...
Toť můj názor. V pátek, 19. 6. 2009 se v Praze chystá demonstrace studentů proti státním maturitám a myslím, že se připojím. Tuto informaci jsem se dozvěděla v televizi. Tuším, že zakladatelem je nějaký Filip, který založil stránku na Facebooku, kterého naštěstí nejsem členem :-) Vkládám zde odkaz na jejich stránky. Jestli chcete, připojte se ;-) Držím jim palce a klidně i zabojuju.

Odkaz - "Nechceme státní maturitu!":
http://www.facebook.com/group.php?gid=68413177162

Tímto názorem nechci pohoršovat ani studenty gymnázií, ani studenty učňáků, ani studenty průmyslovek. Chci jen říct, že všude se učí něco jiného. Někde jsou zaměření víc na praxi, někde víc na umění, někde na cokoliv jiného. Je dobré mít přehled a neříct, že Karel IV. bojoval ve 2. světové válce proti Američanům... Ale ať lidé dělají maturitu z toho, co mají umět a né z toho, co se učí na gymnáziích. Navíc, často se stává, že nějaký student se během 4 let ve škole snaží, má samé jedničky, nefláká se... v den maturity dostane třeba nějaká holka menses... no, nic příjemného. Nebo má takový stres, že nedokáže přemýšlet... A kvůli tomu jednomu dni se nemá inteligentní člověk dostat na vysokou školu, protože neudělal maturitu? Teď k tomu vyučující samozřejmě přihlížejí a snaží se studentům pomoci... Ségra mi sama řekla, že s některými otázkami, které se nacházely v maturitním testu z informatiky, si nevěděli rady ani sami vyučující a museli si odpovědi vyhledávat na internetu. Poté usoudili, že by se mohlo jednat za cé... Nechci tímto říct, že by se snad jednalo o tak nevzdělané lidi, kteří naše studenty učí, tvrdím jen, že čeho je moc, toho je příliš. Vzdělávat - ano, ale v oboru.
Dík za přečtení a názor =)

Yes!!!

2009-06-10T00:59:00.002+02:00

Tak už jsem prý ten Bc., či co :-D Hned po oslavách se sem vrátím =))
Zatím ahoj a slunce v... vlastně ethanol v játrech =D

Už je načase!

2009-04-23T22:54:00.004+02:00

Právě jsem navštívila blog jisté slečny Šárky a ten mě jaksi nakopl, abych už začla něco pořádně dělat do školy. Píšu teď bakalářku a státnice jsou za dveřmi. Takže sem asi notnou chvíli nic nezplodím. Tedy, vlastně, chystám se už dlouho napsat jeden kontroverzní článek, leč školní povinnosti volají. Ovšem pokud bych občas měla pocit zahlcení všemi těmi vědomostmi, vrátím se a začnu psát. Je to dobrá forma odpočinku :o)
Tím se chci tedy omluvit nově příchozím čtenářům a přesvědčit je, aby neodcházeli trvale, jen dočasně, prosím =)
Jak se říká: Nejdřív práce, potom zábava. A jelikož je pro mě škola v předních místech mého životního žebříčku (muhaha =)), musím jít makat.
Děkuji, mějte se krásně a pište, pište, pište, budu vás číst ;-)

Ou jé! :-D

2009-04-21T21:40:00.002+02:00

No né! Rekordy se bortí a to velmi krutě! Děkuji, děkuji, děkuji! :o)
Děkuji Enigmě, že si mě přidala mezi své přátelé, děkuji Radce a dalším za komentáře ;-) Radko, komentář tě nemine, jen co budu moct =)
Zatím ahoj! =))

Básnička určená vegetariánům

2009-04-13T09:55:00.004+02:00

Chtěla bych ti do spánku
přečíst dětskou čítanku,
zopakovat znova
tři základní slova:
MÁMA MELE MASO.

5. 4. padl rekord, děkuju :o)

2009-04-06T12:27:00.002+02:00

Včera, 5. 4. padl rekord v návštěvnosti mého blogu. Byl skvělý den, protože jsem měla svátek a kvůli mě přijel do Prahy Obama, aby mi v tajnosti popřál :-D Navíc bylo moc krásné počasí a sluníčko nabíjelo energií. V tento den navštívilo můj blog 6 lidí!!! Děkuji vám všem, ať jste potulní nebo cílení návštěvníci =) Jsem ráda za každou navštěvu a nepohrdnu názorem.
Děkuji :o)

Hřbitovy jsou a lidí přibývá

2009-04-03T19:30:00.006+02:00

Hřbitov. Co se komu vybaví při tomto slově? Tma, mrtvo, staré babičky omývající náhrobky, Karel Jaromír Erben, sex?, romantika, klid, učení, věčnost, červi, kosti, mrtvoly, brigádka :-), ghotic focení, strach, vzpomínka, ...
Každý si vybaví spoustu věcí, které se hřbitovem můžou souviset. Mě napadá ještě jedna věc a tou je PROSTOR.
Až umřu, přála bych si být spálená a můj prach aby byl rosprášen po louce plné květin. V časopise Svět a i z jiných zdrojů jsem se dozvěděla, že člověk se po smrti může stát rodinným klenotem, diamantem. Přece jen jsme z větší části z toho uhlíku, tak proč ne, že? Jen bacha na zlodějíčky, kteří by s nadšením odnesli babičku... :)
Tedy, kam mířím? Je dost způsobů, jak je možné s tělem po smrti nakládat a připadá mi dost kruté vůči přibývajícímu živému obyvatelstvu zakládat nové hřbitovy na úrodné půdě (nemám tedy na mysli pouště, savany a stepi =D) a rozšiřovat hřbitovy staré. Jsem asi šílený barbar a spoustu babiček, dědů, i mladších lidí by mě za to asi ukamenovali, ale myslím, že pokud chce člověk na někoho ze svých mrtvých blízkých vzpomenout, nemusí se vydat na hřbitov a tam očišťovat drahý náhrobní kámen... Tímto se omlouvám všem kameníkům a nechci tvrdit, že jejich práce je zbytečná. To určitě ne. Vždyť pomníky se taky pořád nějaké staví a kdo ví, co ještě.
Myslím, že na místech hřbitovů by mohly stát obytné domy, obchody, někde by dokonce mohlo být pole, které dává živým potravu a obživu.
Vím, že hřbitovy jsou romantické a některé hřbitovy jsou úžasná umělecká díla kameníků, ale prosím, nezakládejte už nové hřbitovy a nezvětšujte rozsah těch starých... Nebo tu všichni živí jednou budeme bydlet v obrovském paneláku a okolo nás budou hroby.
Přeháním, samozřejmě, ale přemýšleli jste o tom někdy?

Co takhle hádka ve verších?

2009-03-28T19:02:00.003+01:00

"A zase jste chlastali
a ty jsi znovu ožralý.
Celý den tu makám
a ty se jenom flákáš!"

"Ty jsi divná žena,
nejdřív jako pěna
a pak padají blesky.
Buď už ticho, hezky."

"Já že mám být ticho?
Večeře je hotová
a tvé hladové břicho
si o ni brzo zavolá.

To je ale smůlka,
že večeře půlka
zbyla tady pro mě...
Jídlo máš na stromě!"

"Říkám ti to podruhé,
že lepší už to nebude.
Když mám jíst jen ovoce,
to nepoznáš mě po roce..."

"To je chyba tvoje.
Jsi jen kupka hnoje
a spát půjdeš do chlíva,
tam tě prase ohlídá!"

Část z mé smsácké sbírky :-)

2009-03-16T20:38:00.002+01:00

Tak jsem se po dlouhé době zvažování rozhodla uveřejnit část z smsek, které s radostí rozdávám svým přátelům a známým, nejvíc ovšem, samozřejmě, mé kukule. Nechtěla jsem je zveřejňovat, jelikož valná většina studentů si nikdy nemůže být jista, čím se vlastně bude živit. Nechci tím naznačit, že mé básnické umění je kdovíjak dobré a že práce básníka, či literáta by mě nějak obvzlášť lákala (raději si namnožím své E. coli a vypurifikuju nějaký ten proteiník), ale student nikdy neví a časy se mění... Dost už tlachání, tady to je :-)

Jednou v noci v posteli:
Slunce už dávno ztratilo tvář,
tmavými mraky proniká zář.
Kdyby ty mraky nebyly jen,
svítil by měsíc na chladnou zem.
Osvítil by krutě mou velkou pleš,
jestli mi nevěříš, tak je to lež =D

Jednou po mně chtěla kukula nějakou půlnoční báseň =):
Půlnoční mraky valí se tmou,
šedaví vlci u dveří jsou.
Nášlap je tichý a hluboký přeci,
v tuhletu chvíli byl bys rád v kleci.
Uaaaa =))
Netopýr ke krvi letmo se krade...
Dobrouuuu noooc... =D

A pro kukulu:
Slzyčka v oku řekne ti cosi,
co v tkáňovém moku né každý nosí.
Labutím perem načrtnu tečnu,
která je kolmá v nekonečnu.
Prasklými ledy protáhnu šňůru,
která tak padá jedině vzhůru.
Sever i jih spojím do středu,
kterým je moudrost a stáří všech dědů.
To všechno udělám, jen abys věděl,
že s tebou nestrávím několik neděl ;o)
Tak mi drž palce, kukulo,
to bude nadlouho =D

A teď taková rozveselovací sranda =D
Tys ta jiskra v mojem oku,
tys to sladké v hořkém moku.
Usměj se jen malinko,
moje malé stehýnko =D
Tak se přestaň zlobit už,
nebo do tě vpíchnu nůž.
A tak vážně já to myslím,
jako v mracích létaj sysli =D

A další, fanatická :o)
Honí mě mlsná,
ale fakt drsná =D
Snědla bych jugurt, nebo i džem,
tak si tak myslím, že mlsná jsem =D
Prostě bych snědla kdejakou mňamku,
radši si vrazím do krku slámku =D

A pak taková blbůstka:
Nejsem si úplně jistá,
že moje hlava je čistá.
Měla bych si umýt hlavu,
abych ladila k davu =))
Pak budu mít mysl hravou,
jedině s čistou hlavou =D

Přání kámošovi k narozkám - 20 let:
Zdalipak víš,
že teď už smíš
dvě čísla psát
a "2" začínat?
Takhle to dělej
tak 10 let
a budeš ogar
jak z růže květ =D
Srandy už dosti,
teď povinnosti... ;o)

Kukula si fakt přivlastnila mojí nohu!!!
Kukula mi uzmula
celé moje srdce,
za to já jí někdy
vezmu obě ruce.
Kukula mi uzmula
jednu moji nohu,
za to já jí ukážu
jednu svoji vlohu.
Tak jsem ti tak napsala
malý krátký rým
a ty prosím zůstaň
jako vždycky svým ;-)
Je to jenom šprýmovačka,
žádná drsná nakládačka =))
Jestli najdeš malou chvíli,
popadni své dva mobily
a vyměň si simky,
nekuř z vodní dýmky =D

A teď pro kámoše Jirku :-)
Tak jeden Jiří
nápady hýří...
Má plnou hlavu,
vyčnívá z davu =)
Jak něco řekne,
to s tebou sekne =D
A na své skříňce
má Malého prince ;-)
Tak to je Jirka,
zdravím tě,
Mirka :-)

A ještě pro kukulu ;o)
Svojí krve kapku
ukápnu na mapku,
ta ukáže mi místo,
kde chytnu tvoji tlapku :o)
A tak jistě zcela,
podotknout bych měla,
že kapka mojí krve
na tvé mapce zbude.
Píšu to jen tak,
že tě mám ráda =D
a že mých očí zrak
jistojistě padá =D
Už radši skončím s psaním,
dám tam jiný převod =)
bo mě chytá spaní
a jsem básnické střevo =D

No a je to =D A těch smajlíku je tam tolik, protože to jsou prostě smsky... chápete, ne? =D

Brno

2009-03-08T16:06:00.012+01:00

Tak tedy, po dlouhé době jsme se opět tak nějak všichni shledali. A které místo může být nejpřijatelnější, než Brno? Možná Bítov. Úžasná vesnice nedaleko Moravských Budějovic, kterou všem vřele doporučuju navštívit. Kromě krásné přírody a Vranovské přehrady tam na vás čeká i Hrad Bítov a zřícenina Cornštejn. Bohužel tato vesnička pomalu vymírá, protože její obyvatelé jsou často už v důchodcovském věku.

Ale teď k čemu jsem se chtěla dostat. Na Bítov jsme jako malé děti jezdili každé léto a občas i na Velikonoce. Bylo to pro nás ideální prostředí plné dobrodružství, vesnických rvaček a kamarádství. Moc rádi na to všechno vzpomínáme a jednou za čas se všichni shledáme :-) A tento čas nastal právě nedávno, 20. - 22. 2. Tehdy jsem se úžasným autobusem Student Agency vypravila z Prahy směr Brno. Je to supr pocit vracet se na Moravu z přelidněné Prahy :-) Cesta byla příjemná, ach, horká čokoláda zadarmo a k tomu tak pravdivý film, "Rozchod!". A pak jsem přijela na autobusák do Brna a tam už na mě čekaly, Jaruška a Romana. Supr holky, kamarádky navěky ;o)

První dojem byl skvělý, lidi v Brně jsou jiní, než v Praze. Mám pocit, že v Praze je koncentrováno velké množství podivných lidí. Připadá mi někdy až skoro nemožné projít se v Praze po ulici a nepotkat tam člověka, který se chová... no prostě divně. Třeba si mumlá pod nosem, nebo je prapodivně oblečený nebo... přiďte do Prahy a uvidíte ;o) No ale Brno na mě působilo tak studentsky. Spoustu tzv. čajovnických typů, dredy a batikované šátky, dřevěné náušnice a korálky... boží :-D Tento ideál mi okamžitě srazil revizor v tramvaji. Já jsem za to ale vážně nemohla! Nastoupily jsme do tramvaje a já si chtěla cvaknout poctivě koupený lístek za 15 Kč. Čekala jsem ale, než si jej cvakne slečna, která nastoupila předemnou. No, a pak už to prostě nešlo. Řekla jsem si, že je to cvakátko asi nějak pokažené a zamířila jsem k druhému. To už se ale šalina rozjela a já za sebou uslyšela jen: "Kam mi to utíkáte! Revize jízdenek!" Snažila jsem se to vysvětlit a říkala jsem, že ten přístroj nefunguje, ale pán s plackou v ruce byl tvrďoch. Nebo spíš natvrdlík. Dozvěděla jsem se totiž takovou pěknou věc, v té chvíli nefungoval žádný z cvakacích přístrojů, jelikož jej revizoři vypli. Věděli jste to? To jsem fakt netušila, že to dálkovým ovladačem vypínají 8-I A tak kdyby nebylo té slečny, která si lístek cvakla přede mnou, asi bych jim pokutu musela zaplatit. Romana mi na to jen řekla:"Vítej v Brně!"
Další dny se ale vše vyvíjelo poměrně hezky. Jen zázrakem jsem přespala na koleji Masarykovy univerzity ZADARMO! Jo, tohleto přespávání na koleji, to je to správné dobrodrůžo =D Hezky na zemi, na karimatce a ve spacáčku =)) A seznámila jsem se se zajímavou a milou kamarádkou Romany, Radkou. Aby bylo jasno, Romana v Brně studuje na MU práva a Radka zvaná bRadka taktéž studuje, ale něco s filmem :-). Jaruška studuje historii v Pardubicích.
Další den jsme zamířily do hospůdky poblíž kolejí a tam dorazil i Ota, Brňák, VUŤák. Tak jsme popíjeli, povídali jsme si a bylo nám dobře =)

Další den pak dorazil Vojta (taky přijel z Prahy) a Mentosek, tedy Tomáš, tedy brácha od Oty =)

Bohužel nedorazili Pepa, Lukáš a moje ségra, Jana :-/ Snad příště.
A taky jsem navštívila bývalou spolubydlící Míšu, která ukončila své zbytečné trápení na 1. LF UK a zamířila na medinu do Brna.
Jej, v Brně je tolik známých lidí, v Brně je fajn. Moravské náměstí na mě zapůsobilo uklidňujícím dojmem =)) Doufám, že do Brna zase závítám :-) Taky jsem tam mohla být, ale to bych se nesetkala s tak skvělým klukem, který je tu teď v Praze se mnou. Ještě, že jsme oba Moraváci (tedy já jsem spíš Slezan =D)a bydlíme spolu :-) Tak toť asi vše a ještě vínečko bílé.
A ještě P.S.: Omlouvám se všem těmto mým nejoblíbeněším lidem, že jsem tu vložila fotky, na kterých vypadají opravdu, ale opravdu úžasně ;-) Mám vás ráda, lidi!!! :-)

Ehm, duše?

2009-01-20T13:40:00.007+01:00

Duše? Co je to duše? Wikipedia říká toto: Duše (latinsky anima) je v pojetí mnoha filozofických a náboženských systémů duchovní podstatou, která je vlastní živým bytostem. Tyto systémy považují většinou duši za nesmrtelnou, často nehmotnou.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1e
Slyšela jsem i názor, který tak trochu souhlasí s touto definicí a to, že duše je to, díky čemu si uvědomujeme sami sebe.
To je sice moc pěkné a také zajímavé je povídání o opouštění duše z těla po smrti a o posmrtných životech a...
Lidé, zvířata, rostliny jsou dokonalé živé stroje. Téměř absolutní přesnost veškerých procesů v těle, uhlík, dusík, fosfor, síra, kyslík... jsme z prvků a ty jsou z elektronů a protonů a elektrony se excitují a deexcitují a uvolňují energii ve formě světla, tepla... Tak jakápak duše? Jakápak nehmota? Energie, o tom všem to je. Všechno se točí kolem energie (která je svým způsobem pravděpodobně nehmotná... možná, ale co gravitony?). Duše je podle mě jen název pro tyto děje. Dokonalá souhra. Něco moc složitého, co si člověk v dávné minulosti pojmenoval.
Když člověk umře, jeho tělo se rozkládá, atomy a molekuly opouští celek a poskytují tak potřebné minerály a látky pro jiné živočichy nebo rostliny. Je možné, že se z těla uvolní určité množství energie, které se dokáže udržet pohromadě, a jako toto seskupení interagovat s magnetickým a gravitačním polem na Zemi. Zatím je to asi záhada, ale na duši, tak jak je popsána na začátku tohoto článku, nevěřím. A vy?

Apoptóza

2009-01-20T13:36:00.004+01:00

Apoptóza - programovaná buněčná smrt. Dokonalý sled signálů. Úžasný proces. Bez apoptózy by žáby chodily po světě s ocasem a lidé by měli mezi prsty blány. Každá buňka, která má pocit, že je zbytečná, nebo nemocná, se prostě zabije.
Kdybychom přiřadili buňce lidské vlastnosti, stala by se dokonalou kamikaze buňkou ochotnou obětovat svůj život pro dobro ostatních buněk, s vědomím, že její zbytky jsou využity. Dobrovolně by se nechala pohltit fagocytující buňkou. Neuvěřitelné, úžasné :o)
Ještě, že buňky nepřemýšlí, protože to by se každá buňka mohla vzepřít a ovlivnit tak náš život. Buňky jsou pokorné a poslušné. Máme štěstí :-)

Bez řádného promyšlení píšu tohle

2009-01-18T19:15:00.014+01:00

Na začátek citát:
Je mnoho lidí, kteří čtou jen proto, aby nemuseli myslet.
Lichtenberg

Připadá mi až neuvěřitelné, jak moc lidé nechtějí být na tomto světě... Možná je to jen můj pocit, protože jsem těmito lidmi obklopená, ale myslím, že je jich i víc :-)
Je normální se odreagovat přečtením knížky nebo kouknutím na film. Člověk si trošičku odpočine a pak se může vrátit do normálního denního běhu a boje.
Jenže všichni chtějí někam pryč, někam utéct! Blbost!!! "Zvláštní" (nevím, jaké vhodné slovo použít) mi příjdou lidé, kteří dělají všechno proto, aby na tomto světě nemuseli existovat. Mám na mysli lidi, kteří neustále koukají na filmy, pořád čtou knížky, berou drogy, dlouhodobě navštěvují počítačový svět, hrají si na děti...
Věřím, že dost lidí četlo Malého prince - to je přesně to, o čem mluvím. Z příběhu je jasné, že lepší je být dítětem, nehrát si na dospělé a poznat, co je v životě skutečně důležité. Ale co to je? Vždyť to má každý jinak a znám lidi, pro které není důležitá rodina, láska... a jsou to v pohodě lidi.
Realita je důležitá, důležité je bojovat s věcmi, které nám život neusnadňují, postavit se špatným myšlenkám a situacím, přispět lidstvu něčím užitečným... tak to vidím já.
Znám kluka, který chce být spíš dítě a rád by si občas zahulil :-/ Snaží se mě vtáhnout do romantického světa, ale proč? Být užitečný pro všechny! To je pro mě to hlavní!
Popravdě řečeno, už mi to trochu leze na nervy, jak se všichni chlubí tím, že jsou zasnění a že jsou romantičtí a že jsou kdoví jací... Znám jen málo lidí (ale znám takové), kteří na féra dokáží říct, že příjímají tento svět takový, jaký je, a dokáží v něm existovat, a to i s radostí. Nemají potřebu utíkat jinam, do jiných světů.
Ach jo, asi snílky a další utíkače :) nikdy nepochopím, protože jsem na tomhle světě spokojená. Dá se tady toho tolik dělat :o) Mám to tu ráda, tak proč zdrhat? Ti kteří zdrhají jsou, podle mě, tak trochu zbabělí.
Lidi si nehrajou na dospělé, lidi jsou dospělí. Naopak, dospělí si hrají na děti proto, aby nemuseli chápat jiné dospělé... Uznávám, že je to někdy těžké, ale člověk musí bojovat. Je to boj, který stojí za to!

... no, ten, co nosí dárky... Ježíš...

2008-12-22T16:59:00.004+01:00

Myslím, že Češi jsou jako národ dost přizpůsobiví a velmi tolerantní. "Nač se zbytečně rozčilovat? Proč si přitěžovat a dělat si problémy? Vždyť dokud pivo teče a děti se rodí, není třeba plašit..." Tím nechci naznačit, že u nás nejsou lidé s opačným i jiným názorem, jen to na mě působí tak celorepublikově =)
Tyto vlastnosti zní sympaticky - pohodovost, tolerantnost... Ale je to vždycky správně?
Vánoce jsou skoro za dveřmi a lidé mají plné hlavy nákupů, příprav a veselí. Velké obchodní domy jsou přeplněny a na každém rohu se na vás usmívá tlustý mužík v červeném oblečku a s bílýma fousama. Je to problém? Zdá se, že českým lidem to až tak nevadí... Bez problémů si koupí balící papír, který zobrazuje Santu v kočáře taženém soby...
Jsem ateistka a vím, že bych o tom všem neměla ani psát, když tomu v podstatě nerozumím (ani nechci), ale už od mala jsme byli vychováváni, že dárky nosí Ježíšek.
Dost mě vzal třeba tento rozhovor:"... no, ten co nosí dárky... ten s těma fousama..." "? Mikuláš?" "Ne,... už vím, Ježíš!!!" Zoufalé :-/
Kde se poděl ten malý nabouchaný borec, který každý rok nosí dárky všem lidem? Kde je ten malý klouček, který už od mala cítil "přírodní vůně"? =D Je jasné, že spoustu lidí dodržuje tradici, hlavně křesťané, je to fajn... v podstatě by to asi mělo být ateistům jedno a tedy i mně, ale není... je to prostě ve mně... Vánoce, stromeček, Ježíšek, kapr...
Nedávno jsem po dlouhé době otevřela naše skvělé noviny - Třinecký Hutník (51. číslo) a všimla jsem si článku, který mě okamžitě zaujal. Studenti se snaží zachránit Českého Ježíška. Ano, tak přece jen nebudou naše děti vychovávány s vánoční punčochou na krbu! :-) ... Opravdu? Je to nejspíš hlavně na nás.
www.zachrantejeziska.cz

Připojila jsem se a do petice jsem věnovala svůj podpis. Jsem optimistka, takže věřím, že Ježíšek je pořád v nás a že lidé něvěří pověrám o tom, že svým podpisem na kdejakou petici se odsoudí k příjmu reklamních nabídek a podobných nesmyslů.
Jsem ráda, že na internetu je spoustu blogů a článků, které se týkají tohoto tématu, a že přece jen to není všem lhostejné (popírám tak to, co jsem psala výše, ale stále to na mě tak působí...)
Jestli máte možnost a chcete pomoct, jděte prosím do toho. Děkuju ;o)